Vyučující 7. tříd se rozhodli svým žákům zpestřit výuku zeměpisu. A protože osnovy předepisují Evropu, vyrazili jsme do Spolkové republiky Německo, do Drážďan. Tomuto městu se přezdívalo „Florencie na Labi“, to však asi platilo jen do 13. února 1945, kdy bylo město americkým náletem skoro vymazáno z mapy. Naštěstí se podařilo hlavní památky opravit, většina města však moderní výstavbou tuto událost stále připomíná.
Naše první kroky vedly do Drážďanské galerie. Ta se řadí k nejlepším na světě, mezi hlavní poklady patří Raffaelova Sixtinská madona, Giorgionova Spící Venuše a Vermeerova Kuplířka. U některý obrazů se žáci seznámili s osudy malíře, technikou malby, jaké motivy a rozvržení obrazu malíř použil. Zaujala nás i historie, jak se obraz do galerie dostal. Po prohlídce se výprava přesunula do Německého hygienického muzea. Název moc nelákal, o to větší překvapení čekalo při prohlídce. Na obrovské ploše zde bylo k vidění vše o lidském těle, v každém sále jsme si navíc mohli vyzkoušet různé činnosti. A tak jsme si otestovali své smysly – čich, hmat, zrak, sluch, velkou pozornost vzbudila část věnovaná stáří. Exponáty umožnily dětem poznat, jak staří lidé chodí, vidí, slyší, vyzkoušet si rovnováhu, škoda jen, že času bylo málo. Závěr exkurze byl věnován návštěvě Altmarku, obchodního srdce města.
Představa vyučujícího, že žáci se sotva stihnou najíst byla špatná, všichni přišli nejenom včas a nasyceni, ale každý si nesl plnou nákupní kabelu, převážně s oblečením. Můžeme si odškrtnout splnění kapitol zeměpisu s názvem Německo, doprava, cestovní ruch a obchod, zopakován byl přírodopis, kapitola lidské tělo, výtvarná výchova i dějepis, vše během jediného dne. Akce je důkazem, že vyučování nemusí probíhat jen ve školních lavicích, většina dětí se vrátila spokojena a těší se na další podobné akce.
Luděk Svoboda
