Když jsme do žákovského parlamentu zvolili jako loni Beatu a Aničku, věříli jsme, že naši třídu budou svědomitě zastupovat a s ostatními členy budou vymýšlet samé skvělé akce. Nezklamaly. Tou, v tomto roce první, byla soutěž o 
Nápady bychom mohli hýřit, leč jedna z prvních inspirativních fotek na webu nás zaujala jednak úžasným nápadem, jednak celkem nenáročnou výrobou, která nezabere příliš mnoho času, neboť hodiny českého jazyka jsme výrobě věnovat nechtěli. Ne všichni ale chtěli čas po vyučování zasvětit výrobě třídního strašidla, proto se tentokrát nezapojila celá třída, ale jen část holčičí.
Úplně prvním krokem bylo shánění rámu na obraz. Naštěstí Kája má doma snad úplně všechno a její rodiče jsou velkorysí, dovolili jí těžký zlacený rám si půjčit a pomohli jí ho do školy i odvézt. Díky. Poté jsme využily jsme prošlých lékárniček, které se potřebovaly zbavit již dávno prošlých obvazových materiálů, jež jsme rozstříhaly na menší kusy. Potřebovaly jsme i několik sádrových obvazů. Jen nám chyběl sádrový odlitek obličeje. Nemohly jsme ho nikde sehnat, a tak jsme se rozhodly udělat si vlastní. Tou nejodvážnější se stala Stela, jež nám zapůjčila svůj milý obličej. Byl pomazán vrstvou vazelíny, vlasy byly přikryty potravinovou folií, Stela byla uložena na zem, přikryta igelitem a posléze velmi opatrně na její obličej nanášela děvčata (Zuzka, Eva, Viki) vyždímané sádrové obvazy. Celkové schnutí trvalo asi hodinu. Odlitek se vyvedl a nic jsme nezničily, ani oblečení, ani podlahu, ani samotnou Stelu.
Mezitím Kája připravila základ desky, vystřihla záda z kartonu a vytvrdila je zbylými obvazy sádry. Poté jsme na záda připojily kříž z kartonu, aby vznikla vyvýšená plocha. Teď už zbývalo jen nechat dílo pořádně uschnout.
Po zaschnutí následovala další matlanice – namáčení obvazů do herkula a vytváření kostry obrazu. A opět čekání, až vše pořádně zaschne.
Jakmile bylo vše suché, připevnily jsme pomocí tavné pistole sádrový odlitek a daly si další lepidlovou matlanici, tentokrát přes odlitek. A zase sušení …
Když vše důkladně zaschlo, bylo nejdůležitější finále, připojení rámu k obličeji tak, aby se rám nepoškodil. Společnými silami a i díky šikovným rukám se vše podařilo a dílo bylo na světě. Zbývalo jen výtvor instalovat tak, aby nedošlo k jeho poškození. Okenní rám se jevil jako perfektní, do očka obrazu se pro jistotu připevnil provázek a výtvor byl zajištěn přivázáním k okenní klice.
Shromáždilo se spousta rozličných, nevšedních a zajímavých výtvorů. Chodilo se a obdivovalo celý týden. Rozhodně jsme členům parlamentu nezáviděli výběr vítěze. Opravdu jsme si tentokrát moc šancí na vítězství nedávali, ale štěstěna nám byla opět nakloněna a stali jsme se vítězi.
Děkujeme!
M. D.
P. S.
Ještě si dovolím připojit dvě fota z pátečního strašidelného dne, kdy děsila nejen třídní strašidla a někteří žáci z 9. C včetně jejich třídní, ale i blížící se přijímací zkoušky. Prý žlutá vesta – taky cesta. Doufejme, že výběr školy bude šťastný. K tomu nám snad dopomůže i další akce – návštěva veletrhu středních škola – Schola Pragensis.
