Nedílnou součástí výuky zeměpisu na základní škole v Černošicích jsou exkurze. V 7. třídě probíráme státy Evropy a nejbližší magnet hned za hranicemi jsou Drážďany. Ráno si to chce přivstat o něco dříve a za tři hodiny již vystupujeme u Zwingeru, letního sídla saských kurfiřtů a králů. Zdejší galerie patří mezi nejlepší na světě a prohlídka je proto povinností. Jak se však vyznat v stovkách obrazů? Vysvětlili jsme si jak podobné sbírky vznikly, že jsou uspořádány podle doby a místa vzniku. Delší zastávky byly pouze u nejlepších děl, u Vermeerovy Kuplířky jsme si pověděli o padělateli Han van Meegerenovi, zastavili u děl Tiziana , Rubense, Cranacha či Eycka, a nakonec obdivovali Sixtinskou madonu od Raffaela. V krásné budově od architekta Sempera se líbila sbírka antických soch. Program pokračoval prohlídkou Drážďan, kterých se vrací stará krása zničená bombardováním na konci II. světové války. Po krátkém rozchodu na oběd a menší nákup v centru města na Prager Strasse . Dalším bodem našeho programu bylo Muzeum německé hygieny. Málokdo si dovedl představit, co nás zde čeká, pod divným názvem se skrývá skvělé interaktivní muzeum člověka. Děti obdivovaly skleněnou ženu se všemi cévami, model s řezy lidského těla či vývoj lidského plodu. Popularitu si získal sál lidského stáří, kde bylo možné si na jednoduchých pomůckách vyzkoušet „slasti“ stáří, omezenou pohyblivost, snížený zraz či sluch. Všude bylo možné provádět experimenty na různých přístrojích, škoda, že povětšinou pouze v němčině. Po skončení prohlídky jsme nasedli do autobusu a vrátili se domů. Ze zájezdu zbylo pár korun, pro každého tak na čokoládu. Peníze jsme ale tentokrát neprojedli a rozhodli se je dát na humanitární účel. Dozvěděli jsme se o Tibeťanech, kteří museli uprchnout ze své země a žijí v drsných podmínkách severní Indie ve vysokých nadmořských výškách. Ušetřené peníze stačily na dvě kozy a balík sena, které přes organizaci ProTibet posíláme potřebným. To ale nebyl ještě konec, ozvala se jedna maminka, která nám prozradila, že jezdí i se svými dětmi do Kašmíru pomáhat s výukou malých Tibeťanů a jedním z „učitelů“ je i její syn Kristián Behenský, žák 7.třídy naší školy. Na dohodnutou besedu nám do školy přišli tři Tibeťané z oblasti Ladakh, dva učitelé a jeden hudebník. Škola pro malé Tibeťany je opravdu od té naší zcela jiná, děti se zde nejenom učí,ale i stravují a spí. A to vše v nadmořské výšce přes 3 000 m, obklopeni nádhernými horami. Na závěr besedy zahrál na nástroj, který si sám vyrobil, tibetský hudebník melodii . Melodii ze které byl cítit smutek i naděje. A tak jsme v naší praktické výuce doputovali z Německa do daleké Asie, alespoň malou kapkou přispěli k zmírnění jejich těžkého života.
Luděk Svoboda
