ZŠ Černošice zavedla ve školním roce 2019/2020 pro žáky sedmých tříd tzv. volitelné bloky. Ve školním roce 2020/2021 byly volitelné bloky pro sedmé třídy nahrazeny výukou informatiky, bloky tedy probíhají nyní pouze v osmých a devátých ročnících.
Volitelné bloky ve škol.roce 2023/2024
| název | pedagog | další informace |
| Centrum mediální výchovy | MgA. Jan Sacher | Centrum mediální výchovy – prezentace |
| Robotika a základy programování | Mgr. Marie Zálešáková | Robotika a programování – prezentace |
| Technické dílny | Mgr. Petr Steinocher | Technické dílny – prezentace |
| Ruční práce | Mgr. Jana Venclíčková | předmět vyučován od 1. 9. 2021 |
| Přírodovědná praktika | Mgr. Jiřina Tafatová | předmět vyučován jen v 9. ročníku |
Předmět je vyučován v případě potřeby v tandemu pedagog – odborník v daném oboru.
Centrum mediální výchovy
Po několika letech, v nichž probíhal na naší škole blok mediální výchovy, jsem byl vyzván napsat do černošických Informačních listů několik řádků o mé zkušenosti s vedením řečeného bloku.
Scházíme se vždy v úterý či ve čtvrtek odpoledne s dětmi osmých či devátých ročníků na jeden a půl hodiny, kdy se věnujeme otázkám typografie, grafiky, fotografie, dokumentaristiky, animace a všeobecně digitálním médiím.
V prvních hodinách se mediální výchova zaobírá metodikou a možnostmi tisku.
V dalších hodinách se žákyně a žáci učí tisknout z výšky (knihotisk) i z hloubky (hlubokotisk), využívají šablony apod. Následující etapa bude seznámení se fotografickou technologií za účelem focení portrétů, které se stanou poslední vrstvou osobního plakátu, ten si vytvoří každé dítě zvlášť.
Později přejdeme k analýze současné grafiky, hlavně té reklamní, kde se žactvo pokusí odhalit metody kapitalistické propagandy. A to navíc i za účelem, uvědomit si aktuální nutnost kritického vnímání a myšlení; a v druhé řadě pracovat na dalším výstupu, který nazveme ‚ad-bustingem‘. Ad-busting využívá mimo jiné grafiku a typografii reklamních plakátů, kterou žákyně a žáci přetvoří k plnohodnotnější a pravdivější anti-reklamu. Do jisté míry by se dalo říci, že společně krok za krokem odhalujeme někdejší podobenství o jeskyni.
Závěrečné hodiny osmých ročníků odlehčíme tvorbou stop trikové animace, kdy pomocí geometrických tvarů z barevných papírů sestavíme prvotní krátké příběhy. Jednotlivé ‚fáze‘ si postupně rozložíme na stolech ateliéru a využijeme vše možné i nemožné, abychom nasnímali naše animace.
V následujícím roce se s dětmi pokusíme věnovat natáčení krátkých filmů. Zprvu se zahloubíme do základů teorie filmu, čímž si ujasníme odlišnosti žánrů, dramaturgie, způsoby snímání a střihové skladby. Dalším krokem si děti vyskouší natočit krátké portréty spolužáků. Zážitky z používání techniky a objevení úskalí natáčení si po projekcích snímků probereme v kolektivu. Ve finální fázi se pustíme do závěrečného projektu, kde začneme psát náměty a scénáře. Pak přijde před-produkce a natáčení, kdy se tři až pět teamů vydá na cestu po škole natočit svůj závěrečný krátký film. Posléze začne, jako konečná etapa, kompozice natočeného materiálu a grafická úprava ve střižně.
Doufám, že si děti společně strávený fimařský čas užíjí a snad si nakonec z naších akcí odnesou něco, co v budoucím životě bude třeba jenom příjemná vzpomínka, ale možná i hlubší porozumění medií a tvůrčího života, a snad se stane i inspiraci pro vlastní vývoj.
Všem ročníkům, minulým, současným i budoucím, děkuji za společně trávený čas a nakonec i za skvělé výsledky!
MgA. Jan Sacher, vyučující mediální výchovy
Robotika a základy programování
Robotika je obor, který se zabývá roboty – jsou to stroje, které mohou dělat různé úkoly, aniž by je musel člověk neustále kontrolovat. Programování je způsob, jakým říkáme robotům, co mají dělat.
Můžeme programovat i další druhy aplikací, např. hry, serverové systémy, klientské vizuální rozhraní pro práci s daty aj.
Záměrem předmětu je rozvíjet algoritmické myšlení, týmovou práci, znalosti z dalších předmětů (fyzika/elektronika, matematika) a zvyšovat povědomí o různých technologiích. Vzhledem k tomu, že dnes jsou počítače a jiné mikročipy prakticky všude, prolíná se informatika do mnoha dalších oborů. Vždy je dobré vědět o daném oboru něco bližšího, abychom měli širší kontext. Tím se dokážeme v řešeném problému lépe zorientovat a můžeme navrhnout lepší, efektivnější algoritmus.
V předmětu se nezaměřujeme jen na úzkou “specializaci”, je lepší představit žákům širší spektrum možností (různá vývojová prostředí, programovací jazyky/bloky, součástky, vývojové desky ap.), aby si mohli najít to, co je baví a zajímá.
V rámci programovací části zkoušíme vytvářet animace a hry ve Scratchi. Věnujeme pár hodin kódování HTML/CSS – webové stránky jsou součástí každodenního života a např. mikročipy s WiFi (ESP32 aj.) lze pohodlně ovládat z mobilu/počítače právě přes webové rozhraní.
Robotika je pro žáky svým způsobem atraktivní – mají reálnou, hmatatelnou věc, kterou mohou ovládat, resp. ji “naučit” autonomnímu chování řešící zadanou úlohu. Na druhou stranu, reálný svět je daleko složitější než ten ideální virtuální. Ukazuje další řadu výzev (problémů vnějších vlivů), se kterými je potřeba počítat – např. změna osvětlení, fyzikální nedokonalosti a odchylky. Zjišťují, že robot nejede rovně, i když oběma motorům nastaví stejnou rychlost apod.
Máme k dispozici Lego Spike Prime (all-in-one řešení) nebo v případě DIY programujeme BBC micro:bit s rozšiřujícím modulem motor:bit, ke kterému se dají připojit elektromotorky a jiné senzory – např. ultrazvukový senzor vzdálenosti, infračervený senzor (pro detekci překážek nebo světlosti povrchu) apod. Kostky Lego Mindstorms/Technics používáme pro stavbu konstrukcí. Je to osvědčená a dostupná stavebnice s možností vytvářet prakticky cokoliv.
Z FEL ČVUT máme vypůjčené dvě sady Lego Mindstorms EV3 v rámci robotické soutěže Robosoutěž (https://robosoutez.cz/). Na jaře 2023 se soutěže pro základní školy zúčastnily naše dva týmy. Po prvním kole se tým “osmáků” probojoval ze sedmého místa do finálového pavouka, kde nakonec skončil 13. ze 40 soutěžních týmů. Počítáme s účastí i v letošním roce a těšíme se na zadání.
Ing. Miroslav Krhounek, vyučující robotiky
Technické dílny
Tak jsme se dočkali! Bezmála před pěti lety získala naše škola novou učebnu pro výuku pracovních činností. Nyní prakticky vše funguje ku spokojenosti žáků, učitelů i rodičů.
Něco málo z historie. Školní dílna byla v naší škole od nepaměti. Původně byla umístěna v prostorách mezi bytem školníka a kotelnou. Kapacita dílny byla okolo 15 míst. Vybavení bylo sice starodávné – masivní stoly, poctivé nářadí…, říkám starodávné, ale funkční, nerozbitné, prostě poctivé. Nic takového, co jednou použijete a hned se objeví menší nebo větší závada a nutná oprava. Během času se dílna zmenšila o prostor pro keramickou pec a hrnčířský kruh. To už nastala doba, kdy se bojovalo o každý kousek prostoru, protože škola není nafukovací. Nakonec, asi v roce 2008, byla dílna zrušena a nahrazena školní kuchyňkou, která byla dříve v prostoru školní jídelny. Pochopitelný krok, dětí přibývalo……., žel, škola definitivně přišla o možnost výuky ve školní dílně. Žádosti od učitelů přicházeli ještě za pana ředitele Mouchy, pí. ředitelky Kahounové, Lisnerové, Formanové až, až se za součané pí. ředitelky Zhoufové podařilo už nečekané, nová dílna.
Jak se povedla? Dle mého názoru to je jedna z nejhezčích učeben. Místo je velmi klidné, asi to známe všichni, jsou místa, kde se cítíme dobře, jinde špatně a vlastně nevíme proč. Umístění dílny se v tomto ohledu povedlo. Vybavení dílny malinko pokulhává. Jasně se ukazuje rozdíl mezi hobby a profi nářadím, tedy levným a dražším. Některé kousky nářadí nevydržely ani čtvrt roku, jiné bylo třeba později vyměnit. Chápu, že není možné vybavit dílnu profi nářadím, ale nějaká úroveň by měla být naprostým standartem, už kvůli nebezpečí zranění poškozeným nářadím. Velmi si proto vážím pomoci kolegů, kteří mě doprovázejí při výuce technických dílen jako odborníci – truhlář, zámečník, často pomohou právě s výběrem kvalitního nářadí, které škola musí dokoupit, nebo sami zařídí opravu stávajícího nářadí.
A co děti? Říká se, že obrázek je více než tisíce slov. Ale ještě předtím, některé děti jsou opravdu velmi šikovné a dělají krásné věci, některé se musí snažit více / trošku je to bolí, trápí se, musí dostat více příležitostí/, ale nakonec také dosáhnou konečného výsledku a jsou spokojené.
Jinými slovy, práce rukama má smysl a je dobře, že tuto možnost takto pracovat, tvořit v naší škole máme.
Mgr. Petr Steinocher, vyučující technických dílen
Ruční práce
Ruční práce je povinně volitelný předmět pro žáky 8. a 9. ročníků a jeho výuka probíhá ve dvouhodinových blocích 1x za 14 dní.
Cílem je získání základních praktických dovedností spojených s různými technikami ručních prací, utvoření kladného postoje k těmto technikám a osvojení si teoretických znalostí o technikách, materiálech, pomůckách a postupech využívaných při těchto činnostech.
Co tedy žáky, kteří si tento předmět vyberou, čeká?
Prakticky si vyzkouší a na základní úrovni osvojí ruční a strojové šití, háčkování, pletení a vyšívání.
Seznámí se s různými materiály – druhy látek, pletacích a háčkovacích přízí, vyšívacími bavlnkami, s různými pomůckami a nástroji – druhy šicích strojů, jehlice, háčky, řezáky a technikami tvoření střihů a návodů na ruční práce. Povídáme si o různých kulturách odívání, ladění barev a používání a kombinování materiálů.
K dispozici máme 6 šicích strojů, na kterých žáci (nejenom děvčata, protože tento předmět mohou navštěvovat i chlapci a v minulosti i navštěvovali) tvoří své první projekty. Šijeme taštičky, polštářky, zdatnější se pustí do šitých hraček nebo jednoduchého oblečení, učíme se všívat zip, ušít knoflíkovou dírku.
Věnujeme se i ručnímu šití, osvojíme si základní stehy, přišití knoflíku, ale i párání a jak upravit oděv – zkrácení, oprava poškození.
V rámci šití se žáci seznámí i s technikou patchwork, kterou si v případě zájmu mohou vyzkoušet. Dozví se něco z historie patchworku, jak se touto technikou tvoří, co je to quiltování.
Žáci si prakticky vyzkouší a většina i osvojí základy pletení a háčkování, druhy ok, jak se tvoří různé vzory, jak začít, jak ukončit. V letošním školním roce jsou ve skupině velmi šikovná děvčata, která háčkují krásné hračky a sdílejí tuto dovednost s ostatními, takže se učí navzájem.
Při vyšívání se učíme techniku křížkového vyšívání, vytváříme dečku nebo záložku do knížky.
Činnosti a projekty v hodinách ručních prací jsou velmi rozmanité a různorodé, pokročilejší tvoří vlastní projekty, třeba pletou šálu a začátečníci se potýkají s očky hladce a obrace.
Poslední hodinu před Vánoci opustíme stroje, háčky a jehlice a pustíme se do pečení vánočních dobrot a zpříjemníme si tak předvánoční čas voňavou tvořivou činností.
Někdo si ruční práce zamiluje a tyto činnosti, ať už je to šití, pletení nebo vyšívání ho budou provázet celým životem a přinesou mu spoustu radosti z vytváření krásných vlastních výrobků. Pro někoho může být tento předmět průpravou na budoucí povolání, pro někoho příjemným koníčkem.
Mgr. Jana Venclíčková, vyučující ručních prací
Přírodovědná praktika
Vyučovací předmět Přírodovědná praktika úzce souvisí se všemi předměty vzdělávacího oboru Člověk a příroda a je zaměřen na zkoumání přírody jako celku tedy z mnoha pohledů – chemického, fyzikálního, biologického a ekologického.
Důraz je kladen na budování pozitivního vztahu k přírodnímu bohatství, rozmanitosti přírodních krás a pochopení zákonitostí procesů v přírodě. V náplni předmětu převládají praktické pokusy na základě badatelské výuky, ale zařazovány jsou i exkurze, návštěvy muzeí a přírodopisné vycházky. Žáci se podle svých schopností zapojují do řešení školních kol přírodovědných, chemických a fyzikálních olympiád, popř. soutěží.
Předmět probíhá v odborných učebnách chemie, přírodopisu, knihovně, popř. v počítačové učebně.
Mgr. Jiřina Tafatová, vyučující přírodních praktik