Legenda o bílém a černém vlkovi.
V daleké zemi žil mezi indiány malý chlapec. Celé dny běhal s ostatními dětmi venku, cvičil se v házení tomahavkem, ve střílení z luku a dalších klukovských dovednostech. Byl menší než ostatní a často byl mezi dětmi poslední. Mrzelo ho to a nevěděl, co má dělat. Vzdával se naděje, že bude jako ostatní děti. Přesto se nakonec odhodlal navštívit starého šamana, moudrého muže jejich kmene.
„Šamane, jsem mezi ostatními stále nejhorší, nic mi nejde, běhám pomalu, lukem netrefím, neulovil jsem ještě ani kachnu. Nikdy se nestanu mužem. Nejsem na světě k ničemu.“
„Vykládáš hlouposti synku, bude z tebe statečný a moudrý muž a velký válečník“ odpověděl mu šaman.
„Nevěřím ti, šamane, nikdy nic nedokážu, stále budu poslední, nic se nenaučím, každý mne porazí“ trval na svém chlapec.
„Poslouchej tedy,“ řekl šaman, „představ si souboj dvou vlků, černého a bílého, který myslíš, že vyhraje?“
„Černý“ bez zaváhání vyhrkl chlapec.
„Nemáš pravdu“
„Tak tedy vyhraje bílý vlk“ rychle odpověděl chlapec.
„Také nemáš pravdu.“
„Jak je to možné, který tedy vyhraje?“ ptal se udiveně chlapec.
„VYHRAJE TEN, KTERÉHO BUDEŠ KRMIT.“
„Můj synu, ta bitva se děje v každém z nás.“
„Černý vlk se jmenuje ZLO. Černý vlk ti říká neumím, nedokážu, nezvládnu, nenaučím se, probouzí v nás hněv, závist, chamtivost, sebelítost, odmítání.
„Bílý vlk se jmenuje DOBRO. Bílý vlk říká, že to dokážeš, naučíš se, zvládneš, překonáš a probouzí v nás radost, lásku, naději, pravdu a víru.“
„Je jen na tobě, kterého vlka se rozhodneš krmit.“
