Těsně před jarními prázdninami proběhl v oddělení Medvídků projektový den.
Nejen o vlcích nám přijela vyprávět kynoložka a chovatelka Helena Jahelková. Společně se svými psy Belunkou a Trapíškem, kteří svým vzhledem obávané vlky opravdu nezapřou, nám připravila odpoledne plné zajímavostí.
Ze všeho nejdříve se děti seznámily se psy, tedy fenkou a psem československých vlčáků, kteří vznikli křížením vlka a německého ovčáka. Všichni jsme si Belunku i Trapíška pohladili, kdo chtěl, mohl jim nabídnout pamlsek. Poté bylo dětem názorně vysvětleno, jak poznají rozdíl mezi fenkou a psem, kde se psi potí (polštářky tlapek), jakou a kde mají srst (bunda, pláštěnka) s možností osahat si, kolik váží dospělý vlk (až 80 Kg), co všechno dokážou přinést (ve třídě – pastelka, papír, věž ze stavebnice, aktovku, velkého plyšového medvěda velikosti dítěte…), jak vysokou překážku přeskočí (1 m), do kolika počítají (do pěti).
Ukázalo se, že oba psi jsou vzorně vychovaní. Když probíhala projekce fotek a vyprávění o vlcích, oba leželi vzorně pod tabulí a spali. Dozvěděli jsme se, ve kterých oblastech ČR vlci žijí ve smečce (pohraničí), kde žije pouze pár (Krkonoše), kolik vlků tvoří smečku (rodiče a vlčata), jak vypadá a jak velké je teritorium jedné smečky a co všechno žerou.
V polovině vyprávění se Helena zmínila o vlčí komunikaci:„I když je vlk zalezlý ve svém úkrytu a spí, pořád slyší. Když jiný vlk někde v teritoriu začne výt, co myslíte, děti, že ten spící udělá? Ano, správně, přidá se. Pojďte, děti, zkusíme to.“ A tak celá třída začala výt, až se nám klepala okna. Výsledek se brzy dostavil, Belunka vyskočila, Trapíšek vyskočil a oba začali výt také. Kdybychom neměli zavřená okna, vsadila bych se, že vyla i polovina psů z Černošic.
V další části vyprávění jsme se dozvěděli, kdy jsou vlci nejvíce nebezpeční. Klasický vlk pro lidi nebezpečný není, z úkrytu vychází a loví převážně v noci, je plachý, pokud cítí člověka, většinou uteče. Ze psa však cítí protivníka, před kterým je třeba se bránit, chránit mláďata. Vlk křížený s divokým psem je nebezpečnější, ztrácí totiž přirozené zábrany. Nejvíce děti překvapilo, že všichni psi mají jednoho předka – vlka obecného. Všichni psi tak mají v sobě vlčí krev.
Přirozeně jsme se dostali k tématu, za jakých okolností hladit či nehladit psy nejen svých známých. Helena nám na svých psech názorně ukázala za jakých okolností je třeba mít se před psem na pozoru. Své psy použila jako figuranty, na kterých za pomoci dětí z publika předváděla základní „psí emoce“ s charakteristickým postojem těla jako je např. hravost, strach, varování, útok.
Na závěr jsme se všichni se psy vyfotili, celá třída i jednotlivci.
Protože už nebyl čas věnovat se pracovním listům: tzv. vlčí knížce, děti si ji odnesly k dodělání domů. V týdnu po prázdninách za ni ještě mohou získat bodíky do celoroční soutěže o nejšikovnějšího medvídka. Také proběhne vyhodnocení soutěže o nejpovedenější obrázek z vlčích pohádek (které jsme četli v minulých týdnech), ve které děti získají drobné odměny.
Děkujeme paní Heleně Jahelkové za příjemně strávené odpoledne a celé společnosti ZO ČSOP Nyctalus, pod jejíž záštitou jsme projektový den uskutečnili.
Anna Totušková – vychovatelka 2. odd. ŠD Medvídci
