Domácí výuka – fejeton
Již několikátý den je škola zavřená, ani už to nepočítám, kolik to je dní, s čím počítám, je, že ji znovu otevřou.
Mám to doma těžký. Máma bere smrtelně vážně každý úkol ze školy, který nám učitelé pošlou. Došlo i na úkol z češtiny a to napsat článek do novin. Ale jak se píše takový článek do novin?
Sedím a nevím… Přiletí otázka z kuchyně od mámy : „Už něco máš?” „No nemám…“ Od míchajícího guláše na mě zavolá: „Tak napiš fejeton. To psal Jan Neruda a učíte se o něm dodnes“. Ty bláho, já nejsem Neruda, já jsem Bláha…
Ale v čítankách být nechci, raději bych vymyslel něco vědeckého nebo technologického.
Jestli mi pomůže k objevení nějakého užitečného léku zadání úkolu z těláku, a to sledování olympijského hokejového turnaje v Naganu z roku 1998, nevím. Ale proč ne, dohledám si, kde je Nagano, to se mi hodí do zeměpisu. Rychlost na ledě, tření a úhel letu puku mi může posloužit k pochopení fyziky. Hlášky od hokejistů do češtiny se paní učitelce asi líbit nebudou. Ale do matematiky můžu vymyslet nějakou slovní úlohu. Třeba když Jaromír Jágr hraje na 120%, na kolik hrají ostatní? Do hudebky a občanky si oživím hymnu a národní hrdost.
Go Jarda go, to mi asi moc slovní zásobu anglických slovíček nerozšíří. Na slovíčka se raději ještě podívám později.
Bylo to krásné – celý turnaj vyhrát.
Já si teď zkusím najít toho Nerudu a ten jeho fejeton a pak to zase bude moje malá výhra, když něco napíšu.
David Bláha
LEGO
LEGO je hračka, která náš svět doprovází téměř 88 let. Velmi pěkné číslo, ale zajímalo by vás, jak to všechno začalo?
Byl jednou jeden tesař. Jmenoval se Ole Gyrch Christian. V roce 1932 byly špatné časy, peněz bylo málo, a tak Ole už nezvládal náklady dílny a musel propustit pracovníky. Ale Ole to nevzdal. Musel se starat o svoje čtyři syny, a tak dostal nápad, že bude vyrábět hračky ze dřeva. Zezačátku se hračky moc neprodávaly. Ole myslel, že je to tím, že nemají originální název. Jen přemýšlel a přišel na perfektní název. Dánsky se totiž řekne pěkně si hrát „leg gotd“, tak to dal dohromady a vyšlo mu LEGO. Název se ujal a firma začínala mít zisky. Roku 1942 nešťastnou náhodou Oleho dílna vyhořela. Ale jako vždy se Ole nevzdal a nechal vystavět novou dílnu a ještě lepší. Jednou se Ole šel podívat na veletrh přístrojů a uviděl tam něco, co ho nadchlo. Přístroj na zpracování plastu. Když ho uviděl, nezaváhal a koupil ho.
Nejprve vyráběli plastové medvídky a chrastítka, ale pak Oleho něco napadlo. Začali vyrábět plastové kostičky. Sice nebyly ještě tak dokonalé jako dnes, třeba vůbec neměly čudlíky na vrchní straně kostičky.
Ale poté se přestaly hračky prodávat, a tak Oleho syn Gotfred jel prodávat hračky do zahraničí. Gotfredova cesta přinesla legu veliký úspěch, a tak vyvázli z finanční krize.
Potom lego kostičky vylepšili a dali jim i ty čudlíky na uchopení druhé lego kostičky, ale ještě nebyly úplně nejlepší, nedržely na sobě. Pak Gotfred přišel na to, že kostičky na sobě drží líp, když jsou v nich trubičky, a tak se dalo postavené lego přenášet z místa na místo.
Pár let nato Ole zemřel a lego po něm musel převzít Gotfred a poté ještě jednou vyhořela továrna na LEGO. Ale jako jeho otec se z velikého šoku rychle dostal a postavil novou továrnu, ale jenom na plastové kostičky.
Náhle dostal Gotfred nápad vystavět město z lega, ale ne ledajaké město. Bude v životní velikosti a bude to Legoland. Dnes známe lego Friends, Lego city, Lego Creator, a mnoho dalšího, ale podle mého je nejlepší stavět pomocí své fantazie. J
Jan Blaženín
Top Gear
Top Gear určitě znáte, protože je jedním z nejsledovanějších motoristických pořadů na světě. Ale myslím si, že většina z vás si určitě spojuje Top gear s moderátory Richardem Hammondem, Jamesem Mayem a Jeremym Clarsonem. Tak oblíbenými se stali zejména tím, že testy aut nebrali úplně vážně, ale spíše s humorem.
př.auto pro důchodce
airbag jako couvací kamera, tachometr ukazuje menší rychlost, než jakou jedete, to aby nejezdili tak pomalu.
Jeremy Clarkson je mohutný muž, měřící téměř 2 metry. Když bylo Jeremymu 13 let, jeho matka vyrobila dva medvídky Paddington jako dárek pro svoje děti. Ti se stali tak populárními, že je matka začala vyrábět ve větším a získala peníze na Jeremyho dobré vzdělání. Ze školy Repton School byl později vyhozen za „pití, kouření a darebáctví“. I v Top Gearu působí jako arogantní a vulgární člověk, který si rozhodně nebere servítky. Je také známý pro kupování aut jako dárků. K Vánocům roku 2007 koupil své druhé ženě Mercedes-Benz 600. Clarksonova první práce byla cestovní prodavač – prodával hračky Paddington Bear. Poté se teprve stal žurnalistou. V roce 1984 založil Motoring Press Agency, kde společně s Jonathanem Gillem (specialistou na motorismus) dělali silniční testy vozidel. Clarkson napsal i několik humorných knih nejen o autech. Své názory často vyjadřuje v televizních show.
Nejmenší a nejmladší člen týmu je Richard Mark Hammond (50 let). Studoval na univerzitě mediální tvorbu. Po dokončení školy pracoval pro několik rozhlasových stanic BBC. Dále také moderoval pořady Brainiac: Šílená věda a britskou verzi Drtivé porážky. V Top Gearu měl přezdívku křeček, jelikož v jedné z epizod, kdy se předávaly „Ceny Top Gearu“, jedl papír s výsledky. Nepojmenoval ho tak však Jeremy, jak se mnoho lidí mylně domnívá, ale právě fanoušci Top Gearu. Během natáčení Top Gearu na letecké základně RAF se pokusil překonat rychlostní rekord Británie (483,18 km/h) v dragsteru Vampire. Rekord překonal, naměřili mu dokonce přes 500 km/h. Při třetí jízdě havaroval. Hodně dlouho se léčil. Dokázal se úplně uzdravit. O nehodě napsal knihu Na hraně. V češtině vyšly tři jeho knihy. Je viceprezidentem britské charitativní společnosti The Children’s Trust, která pomáhá dětem s poraněním mozku.
Třetím moderátorem Top Gearu s vizáží rockera je 57 letý James May. Od mládí hrál vášnivě na flétnu a piáno. Vystudoval hudbu na univerzitě v Lancasteru. James začínal jako novinář a psal články pro různé automobilové časopisy. Od kolegů z Top gearu dostal přezdívku „“Captain Slow“ (Kapitán šnek), pro svůj opatrný styl řízení. I přesto ale dosáhl velkých rychlostí. V Bugatti Veyron jel rychlostí 407 km/h a dokonce se proletěl ve stíhacím letadle Eurofighter Typhoon, které dosahuje rychlosti až 2115 km/h. Díky TOP GEAR se dostal dokonce až na severní pól. Ve volném čase rád jezdí na svém skládacím kole a relaxuje při renovaci starých motocyklů.
Ale někdy taky udělají docela užitečný, ale přitom zábavný i napínavý závod. Jedním z nejlepších dílů by osmý v roce 2004. Moderátoři v něm soutěží o to, který dopravní prostředek, auto nebo veřejný hromadný dopravní prostředek, dorazí do cíle (Caffe de Paris v casinu v Monte Carlu) dříve. Jeremy vyráží ráno ze studia Top gearu nedaleko od Londýna v Astonu Martin db9 a Hammond s Mayem jdou s kufry na autobus. Čeká je přibližně 948 mil a 15 hodin dlouhá jízda. Zpočátku Jeremy vedl o hodně, ale když Hammond s Mayem přestoupili v Londýně na vlak Eurostar, který jezdí normálně 300 km/h a v tunelu 100km/h, začali Jeremyho, který právě projížděl krajem Champagne, dohánět.
Zatím co Hammond s Mayem si ve vlaku pochutnávali na dobrém jídle a zapíjeli ho vínem, Jeremy chroupal housku a proklínal francouzské rychlostní limity. Hammond s Mayem se hodně zdrželi přestupem v Paříži. Ale teď nastala ta pravá jízda. 320 km od cíle TGV předjel Jeremyho auto. Hammondovi s Mayem nevydržela radost moc dlouho. 160 km před cílem vlak zpomalil. V Nice ještě museli přestoupit. Je už tma. Běží s kufry jako o závod. Nakonec pohled na stříbrné auto před barem, „TO JE KONEC“ – Jeremy se na ně radostně dívá.
Filip Dvořák
Nové slůně v pražské ZOO
V Pražské zoologické zahradě se v pátek 27.3.2020 nad ránem narodilo slůně. Matkou je slonice indická Tamara a slůně je v pořádku. Sloní slečna váží 92kg, na vlastní nohy se postavila za dvacet minut po porodu. Jméno nového přírůstku není zatím známo. Vybírat se bude zřejmě později. Ředitel zahrady Miroslav Bobek o tom informoval na Twitteru. Zoologická zahrada v Troji očekávají v nejbližších dnech ještě jeden porod druhé slonice, Janity
Kvůli epidemii koronaviru, se od pátku 13. března pro návštěvníky ZOO Praha uzavřela. Život v areálu se ale podle ředitele Bobka nezastavil. Kvůli epidemii musí ošetřovatelé pracovat na dvě skupiny, které spolu nesmí přijít do kontaktu. Zoologická zahrada v Troji se návštěvníkům otevřela poprvé 28. září 1931. Do zoo v loni přišlo 1 456 520 návštěvníků. Zoologická zahrada chová více než 670 druhů zvířat, patří k nejvíce navštěvovaným místům v Praze. Věříme, že se pražská ZOO brzy otevře a návštěvníci si budou moci prohlédnout i nové slůně.
Jakub Řezníček
Zkouška maturantního slohu
Bratr psal maturitní sloh, a tak mě napadlo si to vyzkoušet. Zadání bylo dopsat předepsaný úryvek.
Dobrodružství s piráty
VÝCHOZÍ TEXT
- července 1651
Jmenuji se Marco Ricci a jsem obyčejný obchodník z Janova. Už je to pět dní, co jsem
se nalodil na Černého orla. Kromě mě a posádky je na palubě ještě bohatý francouzský markýz Louis de Rohan, ten ale tráví většinu času v kajutě.
Po včerejší bouři je moře stále neklidné. Kapitán, vysoký snědý hromotluk, právě
spočítal ztráty. Zpřelámaný hlavní stěžeň, poškozené kormidlo. Náhle někdo vykřikl:
„Loď na obzoru!“ Když jsem rozeznal její vlajku, krve by se ve mně nedořezal. Byla celá černá, z té černě ale na dálku svítily zkřížené hnáty.
Vykřikl jsem: „To jsou piráti!“ Celá posádka se běžela podívat. Myslel jsem, že nás nevidí, ale loď se přibližovala. Kapitán se snažil kormidlovat, sice kormidlo bylo zničené, ale zdálo se, že jsme jim ujeli. Před námi se objevila obrovská vlna. Kapitán se snažil otočit loď, kormidlo se zaseklo. Vlna nás smetla. Naše loď byla velmi poničená. Někdo vykřikl: „Loď na obzoru!“ Podíval jsem se a krev ve mně ztuhla, byli to piráti!! Loď vystřelila. Sestřelila nám hlavní stěžeň. Který spadl na moji kajutu. Nevěděl jsem co dělat. Vzpomněl jsem si na francouzského markýze, rychle jsem šel k jeho kajutě. Zaklepal jsem, nikdo se neozýval, zkusil jsem to znovu. Slyšel jsem hrubý hlas piráta, jak říká: „Tak dělejte, máme dneska šťastný den.“ Uslyšel jsem, jak markýz odemyká dveře, ozvaly se rány, jako kdyby spadly dělové koule. Podíval jsem se z okna, viděl jsem, jak se piráti zhoupávají na naši loď. Chtěl jsem nějak pomoct, ale nevěděl jsem jak. Posádka statečně bojovala, ale bohužel piráti byli silnější. Když všichni padli, přišel kapitán, který zavelel: „Vemte všechno!“ Ale piráti našli jenom jídlo a pitnou vodu. Chtěli už odplout, ale jeden z pirátů si všiml, že jeden člověk z posádky ještě není mrtvý. „Kapitáne, tady ten ještě žije, co kdyby nám řekl, kde je něco cennýho?“ Kapitán k němu přišel a přiložil mu šavli ke krku a řekl: „Kde máte tady něco cenýho?“ Člen posádky řekl: „Ehmm na na lo lo di je bobo hatý fran couzký mamarkýz.“ Všichni piráti šli znovu a důkladně prohledat loď. S markýzem jsme připravili pár překvapění pro piráty. Otevřeným okénkem jsme se protáhli a přelezli na pirátskou prázdnou loď odvázali kotvící lana. Piráti otevřeli dveře do markýzovy kajuty a v tu chvíli se na ně vylil soudek s rumem. V kajutě byl zapálený svícen, který osvěcoval zlatého papouška ve zlaté kleci, která byla řetězem přivázána k posteli a zamknutá velkým visacím zámkem. Piráti se všichni vrhli na vyproštění klece zatažením za řetěz se na ně vysypal zápalný prach. Jeden pirát zvrhnul svícen a vzplál oheň, všichni vyběhli na palubu, jaké bylo pro ně překvapení, když viděli v dáli odplouvat jejich loď, vyskákali do moře, aby se zachránili, protože loď celá vzplanula. Na pirátské lodi jsme našli pirátský lup. Prodali jsme ho a rozdělili si ho na půl a pak už jsme se nikdy neviděli.
Jsem rád, že nematuruji!!!
Martin Veber