„Hlavně jsem přemýšlel nad tím, jestli přežije, nebo ne.“ To se honilo hlavou žákovi 6.D Alexovi Křížkovi, když konečně došel jednoho červnového večera domů. Cesta se mu totiž nečekaně protáhla a zdramatizovala.
Alex cestou zaslechl podivnou ránu ozývající se zpoza plotu. Nahlédl za plot a zpočátku si myslel, že pán ležící na zemi opravuje auto. Za chvilku mu však podle krvavé skvrny bylo jasné, že situace je úplně jiná. Alex dlouho neváhal a udělal to, co se, jak sám říká, učil ve škole i na táboře – vytočil 112. Podle pokynů operátorky se mu podařilo oslovit kolemjdoucího, společně zburcovali majitelku domu a začali realizovat první pomoc. Alex zde zůstal až do příjezdu záchranné služby a spolu s ostatními postupoval podle pokynů operátorky. Jeho malé prsty se hodily i k vyproštění zapadlého jazyka. Pak si umyl zakrvácené ruce, zeptal se, jestli už může jít domů a odešel. Teprve doma mu došla váha celé situace.
Alex o tomto zážitku mluvil vlastně jen s maminkou, nebere svůj zásah jako nic zvláštního, za co by měl sklízet zásluhy. Podle svých slov by mu svědomí ani nedovolilo jednat jinak. Nejvíce se bál prostě jen o to, jestli jeho pomoc vůbec k něčemu byla. Později se dozvěděl, že pán, kterému pomohl, měl patrně hematom a díky Alexově pohotovosti opravdu přežil.
A co by vzkázal dětem i dospělým, kteří se ocitnou v podobné situaci? „Nebát se a jednat!“
Jsme hrdí, že máme mezi svými žáky někoho, kdo tak skvěle zvládl krizovou situaci a dovedl pomoci.
Za ZŠ Černošice Mgr. Michaela Šlesingerová