Která z dívek, žen nikdy nesnila o krásném rytíři na bujném koni. Kdo z chlapců, mužů se ani na chvilku netoužil stát rytířem?
Karel IV. byl, jak víme, rytířem, bojovníkem, státníkem i milovníkem. V mládí trávil mnoho času v sedle se zbraní v ruce, ať již při cvičných soubojích či v opravdové líté bitvě. V dobách svého mládí miloval turnaje. Víme také, že jeden z nich se mu málem stal osudným a jeho následky velmi změnily a přeformovaly jeho postoje. I Jan Lucemburský, Karlův otec, byl rytířem a bojovníkem, který bitvy vyhledával, v té poslední již jako slepec svou cestu životem ukončil a Karel pak nastoupil na český trůn. Dlouho se tradovalo, že účast českého krále je podstatná pro úspěch v bitvě.
Kdo však rytíři byli? Doba středověku je dobou rytířů. My jsme se jim rozhodli podívat „na zoubek“.
Kdo a kdy se mohl stát rytířem? Jaké byly jeho povinnosti a práva? Kdy se stal uchazeč pážetem, panošem a co bylo třeba k tomu, aby získal vytoužený rytířský pás a meč? Kdo a jak pasoval na rytíře? Co se stalo, pokud se rytíř nechoval řádně? Jak probíhaly rytířské turnaje? S tím se děti seznámily s pomocí povídání paní učitelky i zajímavé prezentace a obrázků.
Společně jsme vytvořili rytířské ctnosti a porovnali je s těmi historickými
Sedm rytířských ctností (septem probitates)- byly to: jízda na koni, plavání, lukostřelba, zápas, lov (sokolnictví), šach, veršování.
My jsme si některé z ctností dovolili trochu poupravit našim možnostem a podmínkách a vyzkoušeli jsme si, co dovedeme. Věnovali jsme se veršování, tříbení mozku pomocí piškvorek, házení míčem do dálky a na cíl, „kohoutím“ zápasům. Nejlepšími bojovníky v zápasení se stali Pepa, Honza a Dan, z dívek Martinka, Bára K. a Šárka. Nejúspěšnějšími „piškvorkáři“ se ukázala Emma a Luky – obsadili pomyslný královský trůn, princ Honza a princezna Bára K. se k nim připojili jako vítězové dalšího turnaje. Nej házecí výkon předvedl bezkonkurenčně Dan. Všichni se snažili a mozky ani těla rozhodně nezahálela.
Plavání letos nemáme, místo něj budeme bruslit – to středověcí rytíři jistě nemohli.
Zásady rytířů (hodnoty, kodex) byly statečnost, loajalita, štědrost, zdvořilost.
Jak bychom obstáli v naplňování rytířských zásad? O tom jsme si společně popovídali.
Navrhli jsme si každý svůj erb a pak se snažili odhalit jeho majitele podle toho, co na něm bylo znázorněno. U většiny se nám to podařilo, majitele některých se však museli prozradit sami.
Rytíře jsme ztvárňovali i výtvarně.
