Máme čtvrtek, pátou hodinu, tedy hodinu, kdy se většinou věnujeme tvůrčímu psaní. Děti pracují často ve dvojicích, ty mnohdy losujeme. Vznikají tak zajímavé dvouhlavé týmy. Co bude asi dnešní téma? Na tabuli se objevil text:“ Jé, to byla úžasná noc. Takovou jsme spolu ještě nezažili. Teď se pěkně zavěsíme a půjdeme spát“. Mezi dětmi to šumí. Přemýšlejí, zda zadání na tabuli myslí jejich učitelka vážně. Občas je možné zaslechnout: „Ne to určitě nebude tohle…“ A co se ze zadání vyklubalo? Z pod katedry se vynořil plyšový netopýr. „A, jo!“ Dochází dětem. Učitelčínými ústy přečetl text a jelikož přes den netopýři spí a on měl za sebou náročnou supernoc, zavěsil se na síť vedle tabule. Nechal děti, ať vymyslí příběh, co asi zažil. Tedy úkol zněl. Vymyslete příběh o netopýrech, který končí tímto textem. A proč o netopýrech? V pondělí 11.4. k nám přece přiletí. Tedy budou přivezeni ekocentrem Nyctalus a nás o nich s nimi čeká program. Na podzim nám ho pokazil coronavirus, tak jej budeme mít spolu popozítří. Moc se na něj už těšíme.
TOHLE JE NÁŠ NETOPÝR PÝREK, na podzim děti (nejen v naší třídě) provázel projektem o Krasu.
NĚKTERÉ NAŠE MINIPŘÍBĚHY SI MŮŽETE PŘEČÍST I VY 🙂
Netopýr Pýr
Jednoho studeného večera se zatoulal jeden malinký netopýrek Pýrek. Zatoulal se v jeskyni, kterou netopýří hejno prozkoumávalo, aby našli svůj nový domov. Jeskyně se jim ale nelíbila, jelikož tam byli pavouci v nadprůměrné vlhkosti. Ale nakonec se hejno rozhodlo, že v jeskyni přenocují. Když se ale malý Pýrek probudil, hejno už bylo fuč. Pýrek si v tu chvíli uvědomil, že v této jeskyni bude muset přežívat. Pár dní uběhlo a netopýrek Pýrek si našel nové kamarády Bertíka a Ferdíka. Tu noc se tato trojička rozhodla, že poprvé opustí jeskyni, „Jé, je to tu takové krásné. Měli bychom se proletět.“ Říká Pýrek. „Ferdíku, Bertíku, naskočte si, svezu vás.“ Tu zažila tato trojička svůj nejlepší večer. „Jé, to byla úžasná noc. Takovou jsme spolu ještě nezažili. Teď se pěkně zavěsíme a budeme spát.“
Netopýr Pepa Zavěšený
Jednou večer se netopýr Pepa probudil na svém oblíbeném stromě. Vedle sebe viděl netopýra Honzu. Probudil ho a řekl: „Pojď, poletíme na průzkum“. Letěli kolem rybníku Brčálníku a potoku Šplouchu. Jak letěli, potkali mouchu. Začali ji honit. Když byli dva centimetry od ní, vletěla do stromu a oni do něj narazili. „Au“, řekl Honza, když se vzpamatoval. „Tak ta moucha nám bohužel uletěla.“ Pepa zatím prohledával strom, jestli ta moucha tam ještě není. A byla. A ještě dalších padesát much. Objevili skupinu, kudy se dostali dovnitř a mouchy snědli. Až se vrátili na svůj strom, Pepa řekl: „Jé, to byla úžasná noc. Takovou jsme spolu ještě nezažili. Teď se pěkně zavěsíme a budeme spát.“
Ahoj, jsem netopýr Ota. Moje nejlepší kamarádka je Líza. Naše rodina žije v útulné jeskyni na kraji lesa. Jednou, když jsem se večer probudil, z lesa jsem slyšel divné zvuky- Najednou naši jeskyni oslnilo světlo, to světlo i hluk probudil i Lízu. Tak jsme se šli podívat ven a tam jsme spatřili vrtulník. Najednou nás zavolal velký netopýr, který seděl vevnitř. Vlétli jsme dovnitř a oni nás odvezli pryč. Nejdřív jsme se báli, ale potom jsme uviděli úžasné ostrovy a moře pod námi. Chvíli jsme se kochali a potom jsme mohli vylétnout ven. Letěli jsme nad mořem. Potom nás zavolali všichni dovnitř. Vzlétli jsme a odletěli domů. Doma jsme si sdělili. : „Jé, to byla úžasná noc. Takovou jsme spolu ještě nezažili. Teď se pěkně zavěsíme a budeme spát.“
Noc věčně hladového netopýra Byl jednou jeden netopýr a ten hrozně rád jedl. Často se přejídal v noci a jeho oblíbená destinace bylo zadní sedadlo bohatého kupce. Jeho nejoblíbenější jídlo byly rozinky. Jeho manželka se jmenovala Rozinka Hroznová. Tern večer se vyboural ohromný náklaďák, který vysypal tunu rozinek. V té tuně rozinek se mu ztratila jeho žena a nemohl ji najít. Rozhodl se sníst všechno, co nevypadá jako jeho manželka. Nakonec svou manželku a všechno skončilo dobře. A řekl: „Jé, to byla úžasná noc. Takovou jsme spolu ještě nezažili. Teď se pěkně zavěsíme a budeme spát.“
Jednou v noci se netopýr Eda probudil a slyšel divné pípání. Myslel si, že je to v jeskyni, šel se tam podívat. Když tam ale zaletěl, tak se vchod zasypal. Najednou pípání utichlo a zvenku se ozval zlomyslný smích. Za Edou se najednou ozval malinký hlásek netopýra: „Tebe sem taky zavřeli?“ Eda shlédl dolů a spatřil malého netopýra. „Jmenuji se Kvík“, představil se. „Včera v noci mě sem taky zavřeli. A jak se jmenuješ ty?“. Zeptal se Edy Kvík. Eda odpověděl: „Jmenuji se Eda. Rád tě poznávám.“ „Kdo tě tu zavřel?“, zeptal se Eda. „To nevím“, odpověděl Kvík. „Ale musím najít jinou cestu ven.“ Eda se rozhlédl po jeskyni, jestli tam najde nějaký otvor. Najednou uvidí malou tmavou chodbu, kterou by se mohli protáhnout. Když do ní vlezli, tak uviděli, že je to labyrint. Dlouho v něm bloudili, až našli cestu ven. Vyvedla je k Edově jeskyni. „To je moje jeskyně!“, zvolal Eda. S Kvíkem do ní vlétli a Kvík řekl: „Už musím letět domů.“ Ale Eda řekl: „Už je příliš pozdě, tak přespi u nás.“ „Jé, to byla úžasná noc“, řekl Kvík. „Takovou jsme spolu ještě nezažili. Teď se pěkně zavěsíme a budeme spát.“
Netopýři a moře Byl jednou jeden netopýr a ten se jmenoval Čertík. Čertík měl moc rád vodu a podmořský život. Rodiče mu nechtěli dovolit, aby se do nějakého oceánu podíval. Jednou v noci se vydal na výpravu a vzal s sebou svého nejlepšího kamaráda Pepíka, Vyletěli z jeskyně a letěli k moři. Když dorazili k moři, s chutí skočili do vody. Jen co dopadli na zem, uviděli, co ještě nikdy neviděli. Viděli tam delfíny, žraloky, velryby, mořské koníky, mořské ježky, želvy, ryby, hady, korály, chobotnice a medúzy. Hned se vydali na průzkum korálů. Netopýři byli chytří a vzali si foťák a vyfotili všechny rybičky, které pluly mezi korály. Už začalo vycházet slunce. Byli smutní, že už se musí vrátit domů. „Jé, to byla úžasná noc. Takovou jsme spolu ještě nezažili. Teď se pěkně zavěsíme a budeme spát.“