Hračka. Že máme hračky považujeme za samozřejmost. S čím si však hráli rodiče, jejich rodiče a s čím děti dříve? Co pro nás hračka znamená? Je nám vůbec k něčemu? Je hračka jen obyčejná věc nebo může být, je něčím více? Čím? Mají hračky své příběhy?
O hračkách jsme si povídali, zamýšleli jsme se nad nimi.
Děti si přinesly své hračky, se kterými již něco prožily.
Při tvůrčím psaní psaly jejich příběhy.
Sešli se naši „kamarádi“, na mnohých z nich bylo vidět, že již leccos pamatují. Mají v sobě kousek nás.
My si „naše“ hračky, naše přátele, představili při tvůrčím psaní.
Opravdu mají své příběhy, naše příběhy. A děti o nich krásně, s citem psaly.
Seznámili jsme se se zebrou Zebřičkou, s kočičkou, panem chobotničkou, Mickym, dvěmi ovečkami, medvídkem Pepíkem, tučňákem, méďou Terezkou, králíčkem Bibi, panenkou Sofinkou, Pandičkou, tygrem Filipem, tajemným Grolim, panenkou Kačkou i dašími.
Ano i paní učitelka představila dětem svou hračku a její příběh. 🙂
Děkuji za velmi hezký přístup a krásné příběhy.
PS: Zkuste se i vy zamyslet, zda máte, jistě máte, takového přítele. A co pro vás znamená. Je jedno zda jste dítě nebo dospěly.
Můžete si o hračkách popovídat s rodiči či prarodiči nebo s dětmi. Určitě to bude zajímavé.
