Stejně tak, jako mám každý z nás v kalendáři vyhrazen den, kdy slavíme svátek, je na tom i Země. Jen s tím rozdílem, že Země je jen jedna. O to víc, bychom si jí měli vážit a nebrat ji jako samozřejmost.
Přesto opravdový Den Země je jen jeden a to 22.dubna.
Je to den věnovaný Zemi. Tento svátek je ovlivněn původními dny Země, které se konaly při oslavách jarní rovnodennosti, 21. března, a oslavovaly příchod jara. V moderním pojetí jde o ekologicky motivovaný svátek upozorňující lidi na dopady ničení životního prostředí. Historie vyhlášení tohoto dne sahá do roku 1969, kdy především John McConnell začal volat po vzniku mezinárodního dne Země a v rámci těchto snah vytvořil i vlajku Země. První Den Země byl slaven 22. dubna 1970 v San Francisku.
OSN začala tento svátek slavit o rok později (1971). V roce 1990 se k Americe připojil i zbytek světa a 22. duben se stal Mezinárodním dnem Země.
Dnes slaví Den Země víc jak miliarda lidí ve více jak 193 státech světa. Den Země se tak stal největším sekulárním svátkem, který slaví lidé společně na celé planetě bez ohledu na původ, víru či národnost.
My den Země máme stále. Stále si povídáme o tom, co nás obklopuje, co a jak funguje a proč a proč a proč.
V rámci projektového dne věnovanému Dni Země jsme se vypravili do přírody.
Tento den jsme věnovali poznávání, objevování zkoumání svého okolí ale i sebe, jelikož i my jsme součástí Země.
Přestali jsme být 4.B, 4.D s učitelkami, stal se z nás jeden organismus, jsme my.
Vydali jsme se přes železniční most směrem na Cukrák. Cestou jsme poznávali a určovali rostliny, některé i ochutnali, povídali si pověsti vážící se k místům v našem okolí, pozorovali zvířata, která před námi nestihla prchnout, hráli jsme hry s enviromentálním zaměřením, procvičovali jsme umění komunikace i spolupráce.
Při výstupu jsme si zahráli na kamzíky. Vyplašili jsme bachyni a viděli malé vyděšené pruhované selátko. Bylo určitě nejhezčím tvorem, kterého jsme dnes spatřili.
Hledali jsme stopy a povídali si o zvířatech, kterým patřily, obdivovali květy rozličných tvarů. Překvapeny děti byly zejména z květů jehličnanů.
Vytvářeli jsme kresby pomocí přírodnin. Víme, že modře se dá malovat barvínkem nebo violkou, zelená je ideální z listů, žlutá z květů pampelišek a na hnědou je výborné bláto nebo větvičky či kůra.
Z vyhlídky nad řekou jsme si prohlédli krajinu a vydali se cestou zpět. Týmy dostaly tašky a pomáhali jsme lesu od odpadků. Tašky se plnily všemožnými věcmi, které do lesa rozhodně nepatří. Zahráli jsme si i na honěnou, když kluci vytáhli z houští pneumatiku a hnali ji před sebou, tedy spíš se z kopce hnali za ní. Ve Všenorech děti viděla maminka s malým chlapečkem a dětem děkovali. Prý se k tomu také chystají…
Hezké, ale nebylo by jednodušší a správnější, kdyby každý odnesl s sebou to, co přinesl. Pak by se nikdo nemusel vydávat poklízet po jiných.
Dnešní den se nám moc vydařil.
Užili jsme si přírodu, sebe navzájem, dozvěděli se nové věci a dříve poznané oživili a trochu pomohli naší Zemi. Ano trochu, ale když každý udělá trochu, bude toho víc.
A na závěr malý kvíz. Můžete si zkusit pro sebe odpovědět.
Víte co je rudl, líčí, liz? Kdo je Fabián, Rampušák, Krakonoš? Co je a k čemu je dobrá jarní očistná kůra? Jak chutná česnáček a jak vypadá svízel, co mu říkáme přítula?
Pokud ano, jste naši. Pokud ne, bereme vás také.
Můžete se poradit s někým z nás.
Žít na Zemi je skvělé!
autoři programu a realizace – M.Václavková, R.Lehnertová
Za „my“ napsala: Mgr. Martina Václavková
19.4.2017
neoficiání vlajka Země Johna McConnella