Symbióza, jak již děti vědí, je oboustranně prospěšné soužití organismů. My jsme dnes jedno takové soužití převedli do školní praxe a to v té podobě, že si 4.B. a 4.D vyměnila své paní učitelky nebo chcete li, paní učitelky si vyměnily své třídní kolektivy. A pročpak? Co na tom bylo tak výhodného a pro koho? Jelikož se jedná o symbiózu, „vydělali“ na tom všichni. Déčko s M. Václavkovou a lektorkou Hankou z hořovického domečku se pustilo do pletení z pediku a Béčko se s R.Lehnertovou vrhlo na vyšívání křížkovým stehem.
Děti z obou tříd čekala tvořivá práce s krásnými materiály pod zkušeným vedením. A co z toho měly učitelky? Obě dělaly to, co jim je z obou činností milejší a v čem se cítí pevnější v „kramflecích“. Aneb jak se zpívá v jedné písničce – ten dělá to a ten zas ono a všichni dohromady uděláme moc.
Převážná většina dětí dnes tvořila s pedikem prvně. Výrobků však již děti viděly několik a v reálu přihlížely i tvoření ve vedlejším béčku a tak se na pletení těšily. Občas se ve tváři někde mihla obava či podceňování vlastních dovedností a schopností, avšak lektorky představující jakési záchranné kolo, přece jen většinu obav zahnaly. Po seznámení s materiálem a přemluvení prutů, aby vytvořily hlavní osnovu, nastal pro mnohé nejobtížnější úkol- vybrat si vhodnou barvu či barevnou kombinaci barev provázků, které doprovázely pedikový výplet. Pro některé bylo obtížnější připichování prutů osnovy, avšak i to se s trochou trpělivosti podařilo zvládnout. Pak už stačilo jen proplétat pruty dle nápovědy, utahovat tak, aby vznikl tvar, který si tvořitel představoval. Občas si košíček zvolit tvar dle svých představ a na tvořitelovy moc nedbal. V případě zamotání, popletení či jakéhokoli jiného zádrhelu bylo třeba si chvilinku vystát frontičku na sos pomoc. A pak? Zakončit, pokochat se a hurááá. Ještě zdokumentovat vyfotografováním a odnést vlastnoručně vyrobený košíček domů. Každý košíček je stejně tak jako jeho stvořitel jedinečným originálem. Děti z práce a ze svých výrobků měly viditelnou radost.
I pro většinu vyšívačů to byla dnes premiéra. Křížkový steh okusilo na vlastní ruce zatím jen velmi málo dětí. Obavy byly rozpoznatelné v mnohých očích a občas i ústa dala znát, co oči napovídaly. Do práce se však vrhly s očekáváním a chutí. Paní učitelka je trpělivá a vyšívání je jejím velkým koníčkem, takže těm, kdo používají uši k naslouchání a oči k dívání, obavy svým názorným návodem brzy rozptýlila. Dětem na tabuli kreslila, co a jak mají dělat, pomáhala zbloudilcům a povzbuzovala šmodrchaly. Na dětech bylo zřetelně vidět soustředění a tato tvořivá aktivita je bavila. Ano, jehla píchá. Je to papír, může se protrhnout. Nit navlékáme bez uzlíku. Konec bavlnky je lepší stříhat než ukusovat. Vzdát se? Ani náhodou. Je to práce, to ano, chce trpělivost. Trpělivost však přináší nejen růže, ale i nové dovednosti, poznatky, zdokonalování. Těší se, až svými výrobky potěší.
Dnešní tvoření se vydařilo. Děti velmi hezky pracovaly.
S jejich přístupem k dnešní výměně a tvoření jsme velmi spokojené.
Pomáhejme si, podělme se o to, co nám jde a naučme se přijmout pomoc od druhých.
