Pohybující se obrázky, příběhy, fantazie. Každý z nás již nejeden film ať už v kině či televizi nebo na počítači viděl. Je to krásné, moci se ponořit do jiných světů, stát se součástí příběhu nebo prožívat dobrodružství s filmovými postavami. Mnohdy i zapomeneme, že to, na co se díváme, není, nemusí být skutečné. Že si s našimi smysly pohrávají filmoví „kouzelníci. Ano, kouzelníci. Protože to, co považujeme za reálné, vzniká díky důmyslnosti a umu lidí, kteří se filmu věnují a nejsou to jen ti, které pak vidíme v hotovém filmu.
My jsme se dnes za jedním úžasným filmovým kouzelníkem, troufáme si říci géniem, vydali na Kampu. Vnořili jsme se do jeho světů a nechali se unášet obrazy a iluzemi, s jejichž pomocí nám stvořil příběhy. Příběh o čtveřici chlapců vydávajících se pátrat po pravěkých tvorech, příběhy barona Prášila, příběh ukradené vzducholodi i příběh vynálezu zkázy a další.
V muzeu Karla Zemana se dětem otevřel krásný svět. Nechaly se jím pohltit a objevovaly, prohlížely, pátraly. Kdo chtěl, mohl si něco i vyzkoušet. Děti se svezly na pegasech, proletěly se létajícím strojem nebo na dělové kouli. Pracovaly s pracovními listy a hledaly odpovědi na otázky, které se týkaly tvorby Miloše Zemana. Po vyřešení získaly poklad ukrytý v truhle.
Film Cesta do pravěku jsme zhlédli ještě před návštěvou muzea. Pracovali jsme i s velmi zajímavým pracovním listem, který se věnoval tomuto filmu i způsobu jeho tvorby. Zaujalo nás srovnání, vývoj ztvárnění dinosaurů ve filmech od počátku dvacátého století do dnešní doby. Dnešní filmoví dinosauři jsou od skutečně žijících živočichů v podstatě k nerozeznání. Děti byly překvapeny zjištěním, že autor Jurského světa se nechal inspirovat právě českým filmovým tvůrcem Karlem Zemanem.
V muzeu jsme si to opravdu užili.
Po prohlídce jsme se vydali k Vltavě, kde nás v skautském centru očekávali lektoři s připraveným workshopem Lunapark filmových vynálezů.
Programem nás provázeli filmová režisérka Viktorie Rampal, kameraman a střihač Ranjan Rampal. Společně jsme si povídali, jak lidské oko vnímá obraz a jak můžeme oko „oklamat“, abychom měli dojem, že vidíme pohyb a ne jen jednotlivé obrázky. Děti pak samostatně tvořily stripy – proužky s obrázky, kde nakreslily rozfázovaný pohyb. Lektoři jim byli nápomocni radami a velmi hezky je motivovali. Postupně pod rukama dětí vznikaly sady obrázků.
Hotové jsme vložili do přístroje s okýnky nebo se zrcadly, po jehož roztočení nám obrázky splynuly v pohybující se obraz. K rozpohybování jsme použili přístroj zoetrope a praxinoscope.
Bylo to úžasné vidět nadšení dětí, když jejich výtvor na stripu ožil.
Někteří měli opravdu výborné nápady, povedené byly především ty, kde bylo nakresleno víc objektů a tudíž byt vidět i vícenásobná pohyb. Viděli jsme zeleného mimozemšťana chytajícího mouchu, dinosaura líhnoucího se z vejce, zachráněné kuřátko, pokus s hořící svíčkou, rozkvétající květinu, mrkající oko, koloběh slunce na obloze, motýly, housenky, počasí, ksichtíky a plno dalších nápadů.
Lektoři se dětem velmi hezky věnovali.
Cestou domů jsme si o dnešní výpravě povídali. A bylo toho hodně.
Bylo to skvělé.
Moc děkujeme.
A, abychom nezapomněli …
Dnešní výpravy byla spojena i s třídní výzvou mít dnes na sobě dinosaury. Zapojila se velká část dětí. Někteří si dino trička vyráběli vlastnoručně. Děkuji za zapojení.
Dinosaurům jsme se věnovali i při výtvarné výchově, již nám visí ve třídě i na chodbě.
Aby nám těšení se na výpravu do pravěku Karla Zemana rychleji utíkalo, tvořili jsme při výtvarce dinosaury
