Uprostřed posledního týdne tohoto školního roku jsme se vypravili do Prahy. Cílem bylo překvapení, které pro nás zařídil náš hodný tatínek. Moc jsme se těšili. Naše očekávání se různila, spojovala je však velikánská zvědavost.
Do Prahy jsme se dopravili vlakem, pokračovali jsme metrem. Během přestupů se nám podařilo zůstat pohromadě, takže na Náměstí Míru jsme se všichni vynořili z podzemní dráhy na povrch.
Dominantou tohoto pražského náměstí je nádherný gotický KOSTEL SVATÉ LUDMILY. Prohlédli jsme si jeho historický exteriér, připomenuli si gotické období, význačné stavby i osobnosti této doby. Měli jsme štěstí a jelikož se kostel právě otevřel, v tichosti jsme vstoupili a mohli jsme si jej společně prohlédnout. Prohlédli jsme si místní madony i sousoší Piet, obrazovou křížovou cestu, krásné vitráže, klenutý strop a interiér jsme porovnali s již dříve navštívenými kostely, zejména s katedrálou na Pražském hradě a s kostelem kouřimským, které jsme navštívili společně při našich výpravách za poznáním.
Po návštěvě tohoto duchovnem dýchajícího místa děti posvačily u památníku Josefa Čapka. Vzpomněli jsme na bratry Čapkovy, jejich dílo a význam pro českou literatury. Pro mnohé bylo překvapením, že výraz robot pochází právě z Čapkova pera. I zde jsme našli spojení s naší dřívější výpravou – na Vyšehrad i s knížkou Tramvaj plná strašidel, kterou jsme společně četli.
Po svačině nastal čas vypátrat dům číslo 98 v Korunní ulici, kde v budově, kde sídlí policie, má sídlo také HIT RÁDIO CITY . Zde jsme měli domluvenou exkurzi. Ujala se nás velmi příjemná paní asistentka programového ředitele rádia. Provedla nás po rádiu, ukázala nám jednotlivé sekce a vysvětlila, co má která na starosti. V hudební sekci nás ohromilo množství cd, která jsou úplně všude. Většina hudby se však dnes již pouští z elektronické podoby a ne z těchto medií. Ve zpravodajské sekci jsme se od hlavní redaktorky dozvěděli, jak se dělají zprávy a co vše předchází tomu, než je slyšíme z éteru. K naší velké radosti jsme si mohli vyzkoušet nahrát vzkaz na záznam a moc se těšíme až si se poslechneme. Největší překvapení nás však teprve očekávalo. Dostali jsme se přímo do vysílání. Mohli jsme se zeptat, co nás zajímalo. Majda byla puštěna přímo do éteru, v přímém vysílám jsme všichni sborově pozdravili posluchače a s Majdou byl udělán živě minirozhovor. Ještě jsme byli přítomni živě vysílání zpráv, museli jsme být úplně tichoučcí, jelikož by všechno bylo slyšet. Bylo to úplně něco jiného, něž slyšet hlas z rádia, tady to bylo živě. Neslyšeli jsme jen hlasy, my viděli i jejich zdroje.
Na připomínku naší návštěvy v rádiu dostal každý hrneček s logem. Všichni tu na nás byli velice milí a my si návštěvu moc užili.
Cestou zpět nás výborně vedla naše živá navigace v podobě Vojty, pro něhož trasy vlaků, tramvají i metra jsou jak pavučiny pro pavouka. Nebylo třeba kontrolovat mapu, plánky ani cedule, Vojta šel najisto. Cestou jsme poznávali dřeviny i okrasné rostliny v parku i podél cest. Sice se občas tichounce ozvalo: „Zase kytičky“, ale většinou děti pohotově vytáhly odpověď a šlo se dál. Náš navigátor nás skvěle dovedl na stanici metra Flora a odtud jsme se s několika přestupy, naštěstí beze ztrát, dostali na hlavní nádraží.
Většina cestujících je smutná, pokud jim spoj ujede. Ne tak my. Víme, že stará budova pražského Hlavního nádraží patří ke skvostům secesní architektury. Ano, secese, naše etiketa v Obecním domě. Jak se nám to nádherně prolíná. Společně jsme si starou budovu prohlédli, pohlédli vzhůru v místech, kde většina lidí hledí jen na zem a pospíchá. Je dobré to občas udělat.
Do jídelny jsme dnes přišli o něco později. Chtěli jsme se omluvit a vysvětlit, kde jsme byli. Ale nebylo to potřeba. Naše kuchařky to věděly, slyšely nás z rádia :)).
Dnešní společně strávený den byl skvělý.
28.6.2017
