Letošní výlet jsme si odbyli hned po Velikonocích, nejistota, zda nám bude přát počasí, byla i letos zbytečná. Po třech dnech jsme se domů vrátili opálení jak z dovolené u Jadranu. Po příjezdu do Chotilska nás čekal pochoďák na Starou Živohošť, šest kilometrů v plné polní bylo odměněno skvělým obědem. Odpoledne jsme pak strávili s aktivitami, které měly prověřit naši schopnost spolupráce. Zažili jsme si spoustu legrace. Ještě netušíc, co nás čeká další den jsme si užili večer u řeky a po desáté hodině ne a ne usnout. Hned ráno jsme zjistili, že to byla velká chyba. Čtvrtek byl adrenalinem doslova našlapaný. Ranní vstávačka v 6 hodin a pochod do TEPfaktoru, kde jsme zažili věci nevídané. Po třech hodinách skvělé, ale mnohdy fyzicky náročné zábavy nám v žilách adrenalin koloval namísto krve. Ducha jsme posílili v chotilském muzeu v expozicích věnovaných životu kolem „staré“ Vltavy a historii balonového létání. Po zjištění, že nás čeká dalších deset, dvanáct kilásků zpět do kempu, jsme už pochybovali o duševním zdraví učitelů, ale nezbývalo nám než následovat jejich kroky, jejich nadšení pro pěší turistiku mnozí následovat odmítli. Po takovém výkonu, který jsme předvedli byla večeře božskou manou, nejeden z nás si šel přidat. Hrstka statečníků si ještě dala turnaj v bowlingu, zbytek se oddal odpočinku. Do hodiny se nám energie vrátila a my si užili prosluněného podvečera. Shrnuto podtrženo, výlet jsme si užili, počasí nám přálo a myslím, že většina z nás se těší na příští rok, co zase paní učitelka s panem učitelem vymyslí za kulišárnu.
