Dnes jsme si naordinovali učení v terénu. Při naší výpravě za poznáním do Prahy jsme se věnovali dějinám, památkám, významným osobnostem a místům s nimi spojenými, také umění a architektuře. Využili jsme i znalosti z přírodovědy a velmi užitečná dětem byla angličtina. Ani tělocvik nepřišel zkrátka, pěší chůze je také pohyb a způsob této dopravy byl notně využit.
Zavítali jsme do dob Karla IV, do husitských dob, do období národního obrození, do doby tzv. první republiky i do doby nedávno minulé.
Vlakem jsme, jak máme již natrénováno, dorazili na Smíchovské nádraží a odtud jeli tramvají na Arbesovo náměstí. Děti tipovaly, kdo že je zde ztvárněn. Správná odpověď se po chvilce ozvala. Pověděli jsme si, kdo Jakub Arbes byl, jaké oblasti se věnoval. Někteří dospělí si možná vzpomenou na proslulé Arbesovo knihkupectví, které bývalo nedaleko tohoto náměstí. Na náměstíčku jsme ještě propátrali místní parkové stromy a keře, dopracovali jsme se i k národním stromům některých států.
Z Arbesova náměstí jsme se vydali přes Zborovskou ulici na Janáčkovo nábřeží. Ve Zborovské jsme si povídali o bitvě u Zborova, o cizineckých legiích a o proslulosti českých legionářů. Na nábřeží děti vydolovaly z paměti několik děl Leoše Janáčka. Obdivovali jsme domy na nábřeží, jejich fasády, zdobení a objevili jsme dům, kde žil architekt Josef Zítek, tvůrce Národního divadla.
U zdymadla, plavební komory jsme si popovídali o jejím využití a fungování. To zaujalo nejen chlapce. Právě tu prováděli revitalizaci dna řeky, tak jsme viděli několik „exponátů“, co lidé do řeky házejí. Pozdravili jsme sochu Vltavy a společnými silami vyjmenovali její přítoky.
Při přechodu novobarokně secesního mostu Legií jsme si připomněli a ukázali Střelecký, Dětský a Žofínský ostrov. Na Střeleckém ostrově nás upoutaly kvetoucí kaštany, opravdu kvetly. Na řece jsme určovali ptáky. V letu děti již rozeznají racky, kachny i kormorány.
Ukázali jsme si Goethe institut, jehož střechu stráží ohromný orel. Institut je nám znám i prostřednictvím spolupráce s paní Slavickou a souborem Cenerentola. Povídali jsme si o erbovních zvířatech.
U Národního muzea jsme zavzpomínali na naši loňskou exkurzi v něm. Zamávali jsme bohyni Niké v trize na střeše a šli se podívat k pomníčku na Národní třídě. Připomenuli jsme si události 17.listopadu 1989, popovídali jsme si o té době.
Pak jsme se již uličkami Starého Města přiblížili k našemu hlavnímu cíli. Na Mariánském náměstí nás v Trauttmanndorfském paláci očekávali čelenové CAMICu.
Tento palác je národní chráněnou památkou a je patří mezi objekty zařazené do světového dědictví UNESCO. Palác má středověký základ, upravován byl renesančně i barokně, největší změny ale byly provedeny při klasicistní úpravě na konci 18. století.
Zde jsme si prohlédli krásné atrium a ve velkém sále nás čekala beseda. CAMIC je Italsko-česká obchodní průmyslová komora. Na úvod nám paní Francesca Tonelli, PR CAMIC, osvětila, jakým způsobem mohou cizí státy v naší republice působit. Dozvěděli jsme se, že Itálie má v ČR velvyslanectví, kulturní institut a CAMIC. CAMIC vznikl před 20lety. Společně jsme pracovali s prezentací. Děti hledaly italské značky a zjistily, že některé italské produkty velice dobře znají.
O obchodní komoře nám velmi hezkou češtinou povídal její generální tajemník pan Matteo Mariani.
Pak nastal čas, kdy děti naplno využily svou angličtinu. Pan Filippo Recami, člen obchodní komory a majitel společnosti Max Prag, jim o svém oboru povídal anglicky. Pro děti to byl nesnadný úkol, se kterým jim pomohla prezentace a pak shrnutí paní Paoly Spoladore, maminky „naší“ Majdy, která překládala. Pan Recami působí v módním průmyslu, zastupuje luxusní značky dámského oblečení. Na český trh uvedl koncem osmdesátých let luxusní značku Max Mara, v jejímž rámci mohou luxusní oblečení objevit i dámy baroknějších tvarů v kolekcích Marina Rinaldi. Dozvěděli jsme se, jak to v módním průmyslu chodí, o oblíbených materiálech, o představování kolekcí i o tom, jak obchodníci oděvy nakupují. Pro děti bylo náročné sledovat, avšak snažily se statečně. Děti mohly klást otázky, ptát se samozřejmě anglicky. Po počátečním ostychu se rozjela pěkná beseda. Děti byly pochváleny, jak jsou šikovné. Bylo to vůbec poprvé, co v CAMICU měli na besedě děti v tomto věku. Byly jsme nejmladšími.
Po návštěvě CAMICu jsme zamířili k středověkému domu u Vejvodů, jeho restauraci již známe z minulé výpravy. Dnes jsme si však díky souhlasu bratrů Josepha a Martina Med směli pod vedením pana Ing. Antonia Genovi prohlédnout některé prostory domu, které dnes slouží jako hotel. Býval sídlem prvního pražského primátora, jehož dům, kde bydlel, jsme viděli cestou. Pan Antonio Genova se stará o stavební věci související s domem U Vejvodů. Dozvěděli jsme se informace z dějin objektu, co obnáší pečovat o památku zapsanou v UNESCO seznamu. Podívali jsme se na krásné stropní fresky. Mohli jsme nahlédnou do jednoho z historických pokojů, který má unikátní stropy. Jeden z nich je z různých typů dřev a je z 16.stol. V pokoji, kde tento strop je, je i unikátní podlaha, která musí být proti poškození chráněna kobercem. Ve větším pokoji jsme vzhlíželi ke krásnému dřevěnému malovanému stropu. Viděli jsme zde i další historicky cenné prvky.
Po této prohlídce nás čekal oběd v restauraci. Nynější restaurace bývala první veřejnou jídelnou v Praze. Pochutnali jsme si.
Dnešní výprava byla plná dojmů.
Dozvěděli jsme se mnoho nového, zajímavého.
Ohromný dík patří paní Paole Spoladore, která tuto akci pro naši třídu zorganizovala a doprovázela nás.
Velice děkuji všem, kteří se nám tak ochotně a mile věnovali.
Moc si vašeho času a péče vážíme.
Za 5.E. Mgr. Martina Václavková
