Stopy po bobrech
Dnes ráno jsme s naší třídou vyrazili pozorovat bobry. Osobně jsem nevěřil, že je možné něco takového vidět i u Berounky, ale mýlil jsme se. Postupně jsme na cestě podél řeky z Černošic do Radotína objevovali víc a víc stop po jejich aktivitě. Ohlodané a popadané kmeny se stopami po bobřích zubech. Zpočátku byla naše hledací aktivita prakticky na minimu. Ovšem po objevení prvního stromu ohlodaného od bobra paní učitelka prohlásila, že za objevy podobného rázu budou rozdávány jedničky, naše aktivita se rapidně zvýšila. V jednu chvíli jsme našli tak dokonale ohlodaný strom, že došlo i na jeho zdokumentování. Nezvratný důkaz o bobřím pobytu u Berounky byl na světě. Na konci cesty nás ještě čekalo příjemné překvapení, a to v podobě svolení dojít se najíst do radotínské pizzerie.
Jakub Drahokoupil
Dnešní výlet
Dnes jsme šli na výlet. Z původního plánu – najít bobry – nějak sešlo (no, nesešlo, ale žádného jsme nenašli), a proto začala řada hodně zajímavých náhod. Ale od začátku. Něco málo po osmé hodině jsme vyšli ze školy. Po cca 15 minutách jsme došli na cyklostezku. Tam jsme viděli první ohlodané stromy. Někteří vyšilovali, někteří zase padali jednou nohou do řeky. Točení na kolotoči a focení domů, stromů a bobra obecného (ve skutečnosti spolužáka) byla zajímavá výplň cesty. Poté jsme došli do Radotína. A vlakem zpět. Potom už se nic nestalo. A žili šťastně až do smrti.
Vítek Jandák
Podél řeky do Radotína
Když jsme se třídou šli na procházku okolo řeky, pozorovali jsme rozmanitou přírodu. Voda byla křišťálově modrá a slunce se leskle odráželo od hladiny. Na březích řeky byly ohlodané stromy, které připomínaly tužky, jež jsou k sobě přilepené. Bobry jsme bohužel neviděli. Zato labuť, která zrovna plavala po vodě, byla krásně bílá a perfektně zapadala do této krajiny. Našlapávali jsme po kamenné cestě, linoucí se mezi stromy. Slyšela jsem, jak stromy šustily. Větve byly popadané na cestě. Jediné, co vadilo tak krásnému pohledu, byly stromy, které byly pořezány lidmi.
Lucie Janoušková
