V úterý 18. března jsme se společně s ostatními pátými třídami vydali do černošického Clubkina na projekci krátkých dokumentů v rámci Mezinárodního filmového festivalu o lidských právech Jeden svět . Byly pro nás připraveny tři filmy – Grace, Dotknout se tmy a Hikari pěstuje rýži. Před projekcí jsme si ještě ve škole chvíli povídali o zemích, kam nás dokumenty zavedou. Taky jsme si vyzkoušeli, jaké to je být nevidomý, když jsme si zavázali oči šátky a pokoušeli se takto někam za pomoci ostatních dojít. V prvním dokumentu jsme sledovali těžký život Grace z Keni, která spolu se svými osmi sourozenci a rodiči bojuje se změnami klimatu kvůli globálnímu oteplování. Rovníkovou Afriku sužují prodlužující se období sucha a intenzivní ničivé deště. Grace a její rodina se ale nevzdávají, snaží se přežít a zůstat spolu.
Druhý dokument, který byl animovaný, nás zavedl do světa nevidomého chlapce Vítka. Ukázal nám, že i bez zraku může být život hezký a zajímavý. Krásné bylo, že Víťa si dokázal ve svém postižení najít i výhody – třeba to, že některé jeho další smysly jsou mnohem bystřejší než u lidí, kteří vidí.
Třetí film vyprávěl o japonské dívce Hikari, která má velice ráda rýži a rozhodla se ji sama pěstovat. I přesto, že cesta k vlastnoručně vypěstované rýži nebyla úplně jednoduchá, Hikari nám ukázala, jak si plnit své sny. Po každém filmu jsme si povídali o tom, jak na nás zapůsobil a co v nás vyvolal. Na projekci byl do kina pozván i pan psycholog, který s námi o těchto věcech mluvil. Poselství všech filmů jsme našli v tom, že se v životě vyplatí bojovat a nevzdávat se, i když to chvílemi vypadá, že je vše beznadějné.
Autorka článku: Zuzana Zejdová
