„Být či nebýt“, táže se Hamlet.
My se ptáme dál: „Jsem či nejsem?“ A přidáváme: „Jak jsem, jak jsme, jsou, jste…?“
Pryč s obavami, časování sloves má místo jinde.
Budeme, tedy vlastně jsme. Jsme, žijeme, učíme se, poznáváme.
Poznáváme svět kolem nás, poznáváme a učíme se znát i sebe samé.
Naše děti již ze své vlastní zkušenosti vědí, že ne vždy se děje to, co by chtěly, jak si přály, jak si naplánovaly. Poznávají a učí se, že vše není vždy jednoduché, snadné, že cesta může mít zatáčky, hrboly a občas se na ní objeví překážka, která se může zdát nepřekonatelná. Překonávání překážek však k životu patří a každé zdolání, zvládnutí nás posílí.
Od já – já sám postupně rozšiřujeme svůj obzor a přicházíme k méně egocentrickému ty, my, přidáváme vy, oni.
Snažíme se poznávat svět vnější i vnitřní. Svět náš – své já, ale také světy jiných lidí, které mohou být od toho „mého“ značně odlišné.
K poznávání tak trochu jiných světů nám pomáhají interakce s dalšími členy lidské společnosti a velmi užitečné, nápomocné jsou nám knížky.
Jsem velmi ráda, že převážná část našich dětí přijala knížky mezi své přátele.
Nás letos provázejí, pomáhají a umožňují nám nahlédnout, poodhalit roušku nevědomosti, neznalosti či nezájmu o světy jiných, především úžasné knížky Ivony Březinové.
Díky a s pomocí jejich knížek jsme se již seznámili s Honzíkem a jeho dědečkem, který zapomíná, protože má Alzheimerovu chorobu. Nahlédli jsme do duše Kryšpína, který bojuje se svým strachem ze spolužáků, kteří se baví tím, že mu ubližují. Poodhalili jsme svět Pamely a jejího dvojčete Jeremiáše a kamaráda Patrika, kteří oba mají PAS (poruchu autistického spektra) a Aspergerův syndrom. Poznali jsme i Modrého medvídka, kterého ostatní odhánějí, protože je jiný a i přes svou odlišnost se mu podaří najít kamarády, kteří si ho oblíbí a ocení jeho přednosti.
O příbězích si povídáme, čteme si úryvky, přemýšlíme, diskutujeme, vymýšlíme, co a jak bychom dělali my na místě aktérů, kdybychom se ocitli v situacích jako oni.
Děti simulují situace a doporučují jejich nejvhodnější řešení. Hledají a nacházejí souvislosti, hodnotí chování a postoje hrdinů příběhů. Pracujeme s texty, vytváříme pětilístky i myšlenkové mapy, předvídáme a své očekávání porovnáváme se skutečností..
Děti jsou velmi vnímavé a při poslechu čtených ukázek pozorné. Mnohokrát překvapí svými trefnými postřehy a citlivými empatickými návrhy. Někteří přidávají a seznamují nás se svými zkušenostmi s osobami, které jim osudy knižních hrdinů připomněly. Takové osobní zkušenosti jsou každého i pro nás jako posluchače velmi cenné.
Ještě nás čeká návštěva u několika knižních přátel s nimiž budeme na chvíli sdílet jejich osudy. Skoro za dveřmi čeká sportovkyně Laura, která se setkává s dopingem, Ester, Martina a Alice, které mají zkušenost se závislostmi a Tony, který se domnívá, že svět na něj čeká jak na krále a že pečení holubi opravdu létají do úst bez práce.
Jsem velmi ráda, že jsme na podzim měli možnost se setkat osobně s autorkou knížek, které nám tak barvitě, poutavě a empaticky pomáhají poznávat svět. Vydáváme se do míst, kam bychom se pravděpodobně jinak velice obtížně dostávali. Příběhy jsou velmi hezky, citlivě psané tak, aby byly srozumitelné dětem. Jsou také dostatečně odborné, aby poskytly potřebné informace. Mohou obohatit i dospělého čtenáře.
Prostřednictvím jejích knížek se letos šetrně seznamujeme s problematikou sociálně patologických jevů a problematikou osob se zvláštními potřebami.
Z oblasti „tak trochu jiných lidských světů“ v podání I. Březinové si dovolíme doporučit několik titulů.
Ideální je, pokud knihu čte dítě i rodič a mohou spolu své čtenářské prožitky sdílet a o svých postřezích spolu mluvit. Dozvíme se tak mnohdy s překvapením, jak dítě situace vidí, což je velmi obohacující a podnětné.
Lentilka pro dědu Edu
Lauro, ty jsi ale číslo
Útěk Kryšpína N.
Řvi potichu, brácho
Modrý medvídek
edice Holky na vodítku- Alice, Ester, Martina
Držkou na rohožce
čtvrťáci z béčka
M. Václavková
