Když paní naše knihovnice Mierzwová vznesla dotaz, zda neznáme nějaké šikovné děti, na které je spolehnutí a které by chtěly pomoci s organizací Noci s Andersenem pro děti z prvního stupně, která tentokrát nebyla nocí, ale jen večerem, ihned mě napadlo zeptat se mé 6. C. Nezklamala mě, les nadšených rukou. Ten, kdo si zvládl dojít do knihovny pro přihlášku a vyplněnou ji přinést zpátky, byl přijat.
Sešli jsme se v pátek 1. dubna půl hodiny před vlastním začátkem akce. Paní knihovnice nás zasvětila do úkolů, které nás čekají. Pomocníci si mezi sebou rozdělili nejrůznější úkoly, které si hned navzájem vyzkoušeli. Následovala svačina a již začali docházet první účastníci. Společně s mladšími spolužáky absolvovala 6. C povídání o H. Ch. Andersenovi, besedu s paní spisovatelkou Paulovou o jejích knihách. Poté už následovala část, kterou měla pod palcem 6. C – úkoly.
Děti utvořily dvojice, dostaly kartičky a chodily po stanovištích a plnily úkoly. Např. poskládat tangram, poznat poslepu tvar, roztřídit odpadky do správných kontejnerů, vyluštit křížovku, uhodnout hádanky, lovení správného klíčku ze zrní, prolézt tunelem a trefit se plastovou drátěnkou do koše. Jako nejobtížnější bych označila opravy popletených názvů pohádek – posuďte sami – Málo veselá princezna, Donutek, Čtvero ročních období. No, možná přece jen byl ještě jeden úkol těžší. Sebrat odvahu a ochutnat protispánkový lék, jež připravily a obarvily paní knihovnice a paní učitelka Václavková.
Poté se chvilku dětem předčítalo z knihy O líné babičce a zatímco se četlo, paní učitelky připravily strašidelnou cestu potemnělou školou. Na tu se vyráželo od nejmenších po dvojicích cílem bylo zachránit Bruna, uneseného knihovnického maskota. Nakonec šla i 6. C. Končilo se, jak jinak, u pohádek. Před předáním rodičům proběhla krátká organizovaná houbičková bitva vždy mezi dvěma týmy.
Všem dětem bez rozdílu věku se akce líbila a čas strávený večer ve škole si náležitě užily.
