„Tuky! Aroušku!“
„Kde jste!“
„Že vy byste také už… Ne, to ne!“
„Snad se jen někde schovali, uličníci.“
„Děti neviděli jste Tukyho a Arouška? Kamarádí se s Krakonošovou sojkou a naposledy jsem je viděla hrát si na schovávanou tady kousek u Berounky.“
To byl začátek úterního dopoledne. Bytost zahalená zeleným pláštěm s peříčky se zoufale po někom sháněla. Byla tak nešťastná, že zapomněla i na slušné vychování a ani nepozdravila a ani se nepředstavila. To však napravila, jakmile ty dva objevila.
Kdo byla ta podivná bytost? Za dětmi přišla Zeměna. Představila se jako ochránkyně Země. Přišla si za dětmi popovídat o ochraně přírody, o jejích obyvatelích.
Děti se během svého školního putování i během výprav mimo školní lavice dozvídají a již dozvěděly nemálo informací. To se prý Zeměna dozvěděla od Krakonoše, Rampušáka a ti to mají od Fabiána – ochránce Brd. Také Aroušek a Tuky to slyšeli od sojky a ta mívá přece zaručeně pravdivé informace. Tak se rozhodla si zprávy o šikovných a zvídavých dětech ověřit.
Proč ale byla při svém příchodu tak vyplašená a zoufalá? Hledala své opeřené přátele. Obávala se, že je bude muset připsat černým krkavčím brkem do Černé knihy, kam s velkou lítostí zapisuje druhy vyhynulé. Ani do Červené knihy nezapisuje ráda. Čím, že píše tam? Možná brkem z plameňáka. Bylo by však nejlepší, kdyby do těchto knih žádný organismus již nikdy ničím být zapsán nemusel. A právě o tom si dnes s dětmi přišla povídat.
Děti si průběžně do svých hlaviček přidávají znalosti o tom, co je obklopuje. Mnoho již znají a dovedou získané informace spojovat, propojovat a z nabytých znalostí vyvozovat závěry či odvozovat poznatky další. Znají pojmy chráněné území, přírodní park, mnozí je dovedou ukázat i na mapě, vyhynulý druh, ohrožený druh i stupně ohrožení. Některé druhy poznají a dovedou o nich mluvit.
Dnes děti předvedly, kolik toho vědí o kriticky ohrožených druzích živočichů v naší republice, poznávaly je podle obrázků i slovní nápovědy. Prokázaly znalost i schopnost poznat některé druhy vyhynulé. Nejvíce příznivců získal blboun nejapný neboli dronte mauricijský, v těsném závěsu za ním se umístil vakovlk a koroun bezzubý s arou kubánským. Děti pracovaly s pracovními listy tematicky zaměřenými na vyhynulé druhy živočichů a na živočichy kriticky ohrožené.
Po zopakování toho, co již děti znaly, je Zeměna seznámila s CITES. Děti se dozvěděly, co to CITES je i co znamená zkratka IUCN, která je uvedena u klasifikace ohroženosti druhu. Společně si povídali, čím se zabývá Mezinárodní svaz ochrany přírody ( IUCN – International Union for Conservation of Nature) a co je obsahem CITES, což je oficiální zkratka používaná pro Úmluvu o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora).
CITES známá též jako Washingtonská úmluva, je jedna z nejdůležitějších dohod chránících rostliny a živočichy na mezinárodní úrovni. Jejím smyslem je celosvětová kontrola obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. CITES se týká nejen exemplářů z přírody, ale i živočichů a rostlin chovaných v zajetí nebo vypěstovaných, pokud žují/rostou i ve volné přírodě. Týká se i produktů, výrobků vyrobených z nich. Nezahrnuje domestikovaná zvířata a kulturní rostliny.
Smlouva nabyla platnosti v červenci 1975 a přijalo ji (stav k roku 2013) 179 států.
Kontrola jejího dodržování je však velmi náročná a obtížná.
Shlédli jsme dokumenty a obrázky proměny chráněných organismů ve zboží. Ve zboží, po němž je bohužel stále poptávka. Co na tom, že kvůli sošce přijde o život nosorožec, že kvůli kabelce zmizel krokodýl, kvůli hebké šále antilopa, kvůli trsátkům luskoun, kvůli kosmetice vorvaň či orchidee. Hlavně, že já mám to, co je vzácné. To, co jen tak někdo mít nemůže. Je li získání takověho majetku nebezpečné či dokonce zakázané, má pro mne ještě větší hodnotu. Že to tak není! Nemá být? UF, to je dobře, oddechla si naše průvodkyně Zeměna.
Obrázky, které děti viděly, měly ke krásným přírodním zákoutím hodně daleko. Mnohdy byly děti překvapené, co se k čemu používá a ozývaly se tlumené zvuky údivu i zděšení.
Povídali jsme si o pašerácích i ochráncích. V chudých oblastech světa je pro lidi obtížnější chránit zvíře či rostlinu, když mívají obtíže uživit sebe a svou rodinu. Tam pak musí nastoupit osvěta a pomoci ti, kteří mohou. Pytlák či pašerák dostane zaplaceno, pak se přiživí překupník, nejvíc získá cílový zákazník. Opravdu získá? Získá něco, co stálo život někoho jiného, někoho, kdo patří k mizejícím druhům.
Někdo by mohl namítnout, že takový had přece nemá moc velkou cenu, je ošklivý, není potřeba, tak co nám je po něm. Jo, to takový tygr nebo nosorožec to je jiná! Opravdu? A jsme u toho zas. Kdo určuje, kdo či co má jakou cenu? Každý organismus má v ekosystému své nezastupitelné místo, je součástí řetězců. Pokud mizí, zmizí, je tato rovnováha narušena.
Smutnou pravdou bohužel je, že pokud bude existovat poptávka bude také existovat nabídka.
Děti zaujatě poslouchaly, kladly promyšlené otázky a velmi pěkně spolupracovaly.
Mnohá sdělení pro ně byla šokující, záběry odpudivé. Přesto se dokázaly zamýšlet a navrhovat, co a jak bychom mohli dělat. Jak pozitivně ovlivňovat své okolí ať jím myslíme své bližní, sebe či okolní přírodu. Každý může něco dělat. Stačí jen chtít.
Ke konci vyprávění Zeměna zmizela.
Zmizela nebo se z ní vyklubala paní učitelka? Kdo ví.
Možná je kousek z ní v každém z nás. Najděme jej a pečujme o svou Zemi a její jedinečné bohatství.
Tuky a Aroušek
