Během měsíce října jsme žili pravěkem. Učili jsme se o době kamenné, dobách ledových a prvních krůčcích člověka rozumného. Učili jsme se básničku Milana Černíka Vzpomínky na pravěké doby, vymýšleli příběhy, prezentovali je a prožívali „jakopravěk“ spolu s hrdiny knížky Ivony Březinové Praprázdniny, ze které jsme si předčítali.
Vytvořili jsme papírového 3D mamuta, vlastně jich bylo celé stádo, venku jsme se snažili vyrobit si nástroje z materiálů dostupných v pravěku. Při pátrání po vhodných materiálech jsme působily dojmem pravé tlupy
Jen to podivné oblečení z 21.st dojem poněkud kazilo. Nebylo to vůbec jednoduché. Ještě, že to pro nás to byla jen hra. Prezentovali jsme si obrázky maleb z jeskyně Altamira, nechali se jimi inspirovat a nakreslili jsme uhlem čí rudkou své vlastní, ozdobili si jimi stěnu ve třídě. Pravěké lovce jsme výtvarně ztvárnili na lovu v barvách.
Prohlédli jsme si i osahali nerostné materiály: břidlici, pazourek i ceněný obsidián. Ten jsme měli dokonce ve čtyřech variantách- nejběžnější černý, mahagonový, zajímavý nazývaný „sněhová vločka“ a nejvíce uchvátil obsidián duhový.
Po vzoru archeologů jsme pátrali po důkazech dřívějšího života. Dívali jsme se na zkameněliny přinesené paní učitelkou i některými žáky. Imitace zkamenělin jsme si vyrobily v podobě sádrových odlitků.
Měli jsme možnost prohlédnout si repliku Věstonické Venuše a tu jsme si také sami „vysochali“ z keramické samotvrdnoucí hmoty. Přestože jsme neměli živý model, krásky se velmi vydařily. Na závěr jsme si získané poznatky o dobách kamenných shrnuli, shlédli jsme dokument Putování s pravěkými lidmi.
Jakmile odezněly doby ledové a oteplilo se, věnovali jsme se Keltům, jejich životu i zvyklostem.
Vyrobili jsme oblékacího papírového muže i ženu z tohoto období včetně jejich typických oděvů.
Seznámili se s mystickými runami a jejich prostřednictvím si vzájemně předkládali šifry.
Pravěk nás zaujal, bavil, fascinoval. Děti pracovaly se zaujetím a mnohdy překvapovaly svými znalostmi i postřehy, schopností pracovat jako sehraný tým. Patří jim velká pochvala.
Čas plyne a tak i my prozatím končíme s pravěkem a vrháme se dále do víru času a dění kolem nás.
