Putování za našimi velikány je název dlouhodobého projektu, který vznikl ve spoluprácí třídních učitelek 4.B . a 4. D. Mgr. M. Václavkové a Mgr. R. Lehnertové. Probíhal souběžně v obou třídách během 1.pololetí tohoto školního roku.
Od října jsme ve škole společně četli knížku Petry Braunové TRAMVAJ PLNÁ STRAŠIDEL. Jejím prostřednictvím jsme se seznámili s dětmi, které pátrají po prapodivné negativní energii, která budí duše zemřelých včetně některých významných osobností, které odpočívají na Vyšehradském hřbitově a ve Slavíně.
Společně jsme knížku přečetli, povídali si o ní, vytvářeli ilustrace. Vymýšleli jsme pokračování, jak nás k tomu autorka v závěru své knihy vyzvala. Se svými „příběhy po příběhu“ jsme se vzájemně obeznámili a diskutovali o nich.
Dnes jsme se po stopách našich velikánů, se kterými jsme se v jejich nehmotné podobě v příběhu Petry Braunové potkali, vydali opravdově.
Dojeli jsme na Smíchovské nádraží a odtud se pěšky vydali k místům na skále, pod níž podle pověsti kněžna Libuše ponořila do Vltavy zlatou kolébku. Cestou po mostě spojujícím Smíchov s Výtoní jsme si ukázali některé pamětihodnosti Prahy i místa, kam se plánuje vydat při dalších příležitostech.
A pak to nastalo. Došli jsme tam, kde začínají schody vzhůru. Byli jsme zvědaví, zda se dopočítáme stejného počtu schodů jako hrdinové našeho příběhu z knížky- Cyrda, Žofka, Bětka, David a Martínek. Oproti nim jsme měli jednu nemalou výhodu- my šli ve dne, oni o půlnoci.
Po pro některé náročném výstupu ( většinou však zvládnutém bez obtíží) jsme si dali malou svačinu z batůžků a během ní jsme si pověděli, co nás čeká. Jelikož do doby prohlídky hřbitova zbývalo dost času, využili jsme jej tak, jak měla paní učitelka plánu. Prohlédli jsme si krásná Myslbekova sousoší, pokusili se odhalit jejich názvy. Své domněnky jsme porovnali s pojmenováním, kterými je nazval jejich autor. Na rotundě sv. Martina a kostela sv. Petra a Pavla jsme si zopakovali znaky románského slohu a gotiky a to i navzdory tomu, že víme, že tento kostel je mladší a gotický sloh pouze napodobuje. Jmenovali jsme si další stavby v těchto slozích, které známe. Pověděli jsme si legendy a pověsti vážící se k Čertovým sloupům, připomněli jsme si Horymíra se Šemíkem, kteří se odtud vrhli do řeky, sv. Václava, jehož sochu zde také můžeme spatřit. Prošli jsme se po hradbách a pokochali se výhledem na zimní Prahu.
Pak již nastala doba našeho setkání s paní průvodkyní Smrčinovou z PIS, s níž jsme měli domluvenou komentovanou prohlídku Vyšehradského hřbitova, který bývá obecně ne úplně správně nazýván Slavín. Označení Slavín totiž náleží pouze čestné hrobce.
Dozvěděli jsme se o historii tohoto místa, o spolku Svatobor, který se o toto pietní místo stará, vypátrali jsme náhrobky známých osobností. Paní průvodkyně nám osobnosti přibližovala velice hezkým způsobem a to často pomocí filmů či rolí, ze kterých je známe např vodník z filmu Chobotnice z 2.patra, Mrakomor z pohádky Princ a Večernice, potulný muzikant z pohádky Obušku z pytle ven, Dášeňka, Třešně, co zrály apod. Některé náhrobky děti aktivně vyhledávaly a pátraly po jménech či náhrobcích známých nám z přečtené knížky, která nás k návštěvě těchto míst inspirovala.
Měli jsme opravdu hodně velké štěstí, neboť na nás čekala prohlídka místa, které návštěvníkům bývá zpřístupněno jen velmi velmi zřídka. Setkali jsme se s členem spolku Svatobor, který je správcem Slavína- ano Slavína- čestné hrobky. O Slavíně nám poutavě povídal. Měli jsme příležitost navštívit hrobku uvnitř a prohlédnout si její kryptu s náhrobky 56 významných českých osobností. Venku jsme obdivovali sochu Genia Vlasti, Vlast truchlící i Vlast jásající, četli desky se jmény pochovaných a připomínali si osobnosti, jejichž jména nám byla známá. S ostatními se budeme postupně obeznamovat ve škole i dalším životě.
Není pravda, že hřbitov je jen místem truchlivým. Je to místo, kde si můžeme připomenou život, těch, kteří již fyzicky mezi námi nejsou, přesto s námi mohou být prostřednictvým svých skutků.
Aneb jak je psáno na Slavíně: AČ ZEMŘELI, JEŠTĚ MLUVÍ.
Prohlídka těchto míst byla zajímavá a ještě zajímavější nám ji učinili naši výborní průvodci, kterým patří velký dík. Děti velmi hezky spolupracovaly, byly aktivní, kladly zajímavé otázky, reagovaly na dotazy i doplňovaly, co již vědí. Od průvodců sklidily velkou pochvalu, která nás moc těší.
Ještě na nás čeká dokončení našeho putování ve škole v podobě společného povídání o viděném, prohlédnutí zdokumentovaného, bližšího přiblížení děl některých osobností prostřednictvím poslechu, četby či shléhnutí ukázek děl některých autorů, jejichž místo posledního odpočinku jsme měli možnost navštívit.
Na skále nad Prahou jsme dnes pobyli téměř tři hodiny. Vítr nám dával pocítit, jaké roční období je, avšak my na to byli připraveni a výlet jsme si užili. Z poznatků a informací zde získaných budeme dále čerpat a pracovat s nimi při naší cestě za poznáním.
12.ledna se se na památná místa na Vyšehradě vydala 4.B. s M. Václavkovou, 26.ledna se sem vydá 4.D. se svou paní učitelkou R.Lehnertovou. Obě třídy absolvovaly všechny aktivity, zde uvedené.
12.1.2017. M.Václavková
