Také v letošním roce proběhla již tradiční školní akademie. Tématem tentokrát byla voda. Voda a vše s ní spojené se objevilo ve všech připravených vystoupeních našich žáků.
Toto téma má své odůvodnění. 1. 1. 1914 byla totiž do pražských vodovodů poprvé puštěna opravdu pitná voda. Za touto událostí stojí budování vodárny v Káraném. Vodní dílo bylo budováno v letech 1906 až 1913, se stavbou tohoto druhu a rozsahu nebyly žádné zkušenosti u nás ani v okolních státech. Proto lze vodárenský komplex, příslušné objekty a vodovodní sítě v Praze označit za vrcholné dílo své doby. Od tohoto data uplynulo letos již 110 let, a nejen proto si VODA zaslouží naši velkou pozornost.
Celým programem nás provedli báječní moderátoři: Aneta Kokoliová, Kristýna Vodičková, Marek Poddaný a Jan Čáp. Děkujeme!
Velmi děkujeme také všem pedagogům a žákům, kteří připravili nádherná vystoupení, a vám všem, kteří jste přišli tuto akci podpořit. Byla to báječná podívaná a už se těšíme na příští ročník.
Mgr. Hana Bílová, zástupkyně ředitelky školy a koordinátorka akce
„Letošní Akademie byla nejvydařenější za poslední léta” nechala se slyšet paní ředitelka.
Díky paní zástupkyni Hance Bílové jsme měli možnost si tento rok užít svižnou a ucelenou dramaturgii. Na téma Voda si představení připravilo 12 tříd a vše bylo provázané čtyřmi šikovnými moderátory. Zúčastnili se děti napříč celou školou od prvňáčků až po sedmáky.
Ač se některým třídám do tvorby ze začátku nechtělo, všichni zúčastnění ve výsledku celý proces hodnotili jako velice přínosný. Třída 5. E dostala za úkol zhostit se náročné úvodní písně Modlitba za vodu, která jim sice v porovnání s ostatními přišla pomalá, ale nakonec se do nacvičování pustili s takovou vervou, že se začali scházet i po vyučování. „Moc děkuju Kláře, která vlastně celou choreografii vymyslela,” řekla Evička a velký obdiv patří i Dannymu, který se odhodlal celou píseň zazpívat do mikrofonu a jako jediný kluk ze třídy se naplno zapojit. V 5. B se žáci realizovali především vyráběním kulis, díky tomu, že se do tvorby zapojila i paní učitelka výtvarky Iva Kuželová. Přestože nejsou zrovna třída extrovertů a exhibicionistů, našli způsob, jak k tvorbě přistoupit právě skrze bohatou výpravu. Metoděj dokonce vlastnoručně vytvořil osvětlení velké ponorky. Dívky ze 7. C se shodly, že by bylo třeba zapracovat na vzájemné komunikaci a méně se dohadovat, jak ale shrnula Linda, tvoření si užily: „Díky nacvičování jsme se mohly lépe poznat a více jsme se toho o sobě dozvěděly. Bylo by skvělé, kdyby bylo více takových projektů, kdyby se příště zapojila celá třída i kluci, nebo i celá škola. Přestávky nám na seznamování nestačí.”
Na závěr vystoupila 6. B se svými údernými Piráty z Karibiku. Filip proces okomentoval výstižně: „Celou dobu jsem si říkal: OMG, to nestíháme, ale nakonec jsme to dokázali.” Tato třída si vyzkoušela, že vytvořit představení je běh na dlouho trať, který často provází zbytečné odbočky a neúspěšné pokusy, ale že i když hodiny odpadají a čas se krátí, na poslední chvíli se síly spojí a vše se dotáhne. Jak poznamenala Nela: „Bylo super učit se takhle volným a interaktivním způsobem na místo sezení v lavici.”
Tímto děkuji všem organizátorům a především vedení, že podobné projekty podporuje a umožňuje tak dětem rozvíjet vlastní kreativitu a spolupráci v kolektivu – dle mého názoru základní schopnosti pro fungování v každodenním životě.
Sofie Johnson (autorka čtyř vystoupení připravených v rámci tandemové výuky hudební výchovy.)
