Třída 4.D

Čtvrteční ráno nás přivítalo přímo pohádkovým počasím hrajícím do noty naší výpravě do husitského kraje. Prvním cílem dnešní výpravy za poznáním se staly impozantní jeskyně v Pacově hoře nazývané Chýnovské jeskyně. Po přiodění se do mikin a bund jsme sestupovali po 330 schodech do masivu tvořeného převážně mramorem. Tyto jeskyně nemají klasickou krápníkovou výzdobu, neboť horniny, jimiž do jeskyní voda prosakuje, obsahují málo stavebního materiálu na vznik krápníkových útvarů. Pro tyto jeskyně jsou typické hrnky a útvary zvané Žižkova střelba vypadající jako dolíky po dělových koulích. Místní specialitou jsou jeskyní perly neboli pisolity. Chýnovská jeskyně je dnes jedinou lokalitou s…

„Tuky! Aroušku!“ „Kde jste!“ „Že vy byste také už… Ne, to ne!“ „Snad se jen někde schovali, uličníci.“ „Děti neviděli jste Tukyho a  Arouška? Kamarádí se s Krakonošovou sojkou a naposledy jsem je viděla hrát si na schovávanou tady kousek u Berounky.“   To byl začátek úterního dopoledne. Bytost zahalená zeleným pláštěm s peříčky se zoufale po někom sháněla. Byla tak nešťastná, že zapomněla i na slušné vychování a ani nepozdravila a ani se nepředstavila. To však napravila, jakmile ty dva objevila. Kdo byla ta podivná bytost?  Za dětmi přišla Zeměna. Představila se jako ochránkyně Země. Přišla si za dětmi…

Symbióza, jak již děti vědí, je oboustranně prospěšné soužití organismů. My jsme dnes jedno takové soužití převedli do školní praxe a to v té podobě, že si 4.B. a 4.D vyměnila své paní učitelky nebo chcete li, paní učitelky si vyměnily své třídní kolektivy. A pročpak? Co na tom bylo tak výhodného a pro koho? Jelikož se jedná o symbiózu, „vydělali“ na tom všichni. Déčko s M. Václavkovou a lektorkou Hankou z hořovického domečku se pustilo do pletení z pediku a Béčko se s R.Lehnertovou vrhlo na vyšívání křížkovým stehem. Děti z obou tříd čekala tvořivá práce s krásnými materiály…

Středeční ráno nás přivítalo svou podmračenou, uplakanou tváří. Jakoby vědělo, že máme v plánu návštěvu místa, které smutku a slz vidělo a slyšelo víc než mnoho. Místo, které se stalo svědkem činu, který má od těch, na něž bychom mohli být jako příslušníci lidského druhu hrdí, velmi velmi daleko. Místo, jenž se pro celý svět stalo symbolem lidské zloby, nenávisti, pomstychtivosti zlovůle a zla páchaného na bližních, na příslušnících našeho druhu tak hrdě se pyšnícího pojmenováním homo sapies sapiens. Každý z nás je jedinečná bytost, nikdo z nás nemá menší hodnotu než jiný. Nikdo nemá právo povyšovat se nad jiné…

  Stejně tak, jako mám každý z nás v kalendáři vyhrazen den, kdy slavíme svátek, je na tom i Země. Jen s tím rozdílem, že Země je jen jedna. O to víc, bychom si jí měli vážit a nebrat ji jako samozřejmost. Přesto opravdový Den Země je jen jeden a to 22.dubna.  Je to den věnovaný Zemi. Tento svátek je ovlivněn původními dny Země, které se konaly při oslavách jarní rovnodennosti, 21. března, a oslavovaly příchod jara. V moderním pojetí jde o ekologicky motivovaný svátek upozorňující lidi na dopady ničení životního prostředí. Historie vyhlášení tohoto dne sahá do roku 1969, kdy především John McConnell začal volat po…