Minulý týden jsme navštívili v Rudolfinu hudební dílny. Tento týden jsme na ně navázali programem Tučňáci v Rudolfinu.
Do světa klasické, vážné hudby nás zavedl dirigent Vojtěch Jouza s Českou studentskou filharmonií. Provázel nás Pavel Liška.
Společně nám ukázali, že vážná hudba vůbec nemusí být vážná, že může být jakákoliv, může být taková, jak si budeme přát.
Hudbě nemusíme nutně rozumět ( vědět, jak se dělá), můžeme jí mít rádi jen tak a poslouchat ji.
Velký orchestr nám hrál ukázky veselé, smutné i strašidelné, od českých i světových autorů.
Předvedli jsme si, jak hudba může vyprávět příběhy, jak v nás probouzí fantazii, emoce i jak nás může roztancovat.
Vybraní šťastlivci měli jedinečnou příležitost vyzkoušet si řídit orchestr. Není to tak snadné, jak to vypadá.
Koncert vážné hudby nebyl zdaleka tak vážný. Byl veselý, rozpustilý, strašidelný, byl pestrý tak, jako jsme my i svět kolem nás.
Byl to velice hezký, příjemný a obohacující zážitek.
Pozorovali jsme kavky a vodní ptáky. 
Kochali jsme se výhledem na Pražský hrad, který tentokrát nebyl zahalen do mlžných závojů.
Nechali jsme se vnést do kouzelného světa hudby v nádherném prostředí Dvořákovy síně v Rudolfinu za zvuků melodií hraných Českou studentskou filharmonií.
