Předposlední pátek tohoto školního roku jsme se vydali do kavárny. Opravdu do kavárny a to ne ledajaké. Cestou jsme vyzkoušeli, jak se umíme orientovat v mapě. Jako výborná navigace v pražských ulicích se ukázal Miki. Bezpečně nás donavigoval před kavárnu na pražské Výtoni, která na nás hned při příchodu dýchla příjemnou atmosférou, vůní a usměvavými lidmi. Byli jsme pozváni do Cafe AdAstra maminkou Natálky z naší třídy. Čekalo nás zde útulno a především zajímavý program. Povídali jsme si o lidech s handicapem, o tom, jak se mohou zapojit a mohou se pracovně uplatnit. Každý potřebuje mít pocit, že je užitečný, že to, co dělá, má smysl. Děti si vyzkoušely simulační aktivity (např.jak by se podepsaly poslepu, nedominantní rukou, nohou, přebíraly poslepu korálky, poznávaly hmatem zvířátka, rozpoznávaly zvuky). Obratně a ochotně nás obsluhoval číšník František, jeden z místních klientů. I děti si vyzkoušely práci číšníka a servírky a to poslepu. A nebylo to tak snadné, jak to vypadalo. Byla tu velmi příjemná atmosféra, pochutnali jsme si na výborné kávičce (děti měly dětskou). Kdo chtěl mohl si zakoupit některý z výrobků, které tu v rámci terapie klienti vyrábějí. Hlavně děvčata malá i dospělá se vrhla na krásné šperky. Udělali jsme radost sobě a i jsme pomohli.
Moc, moc děkujeme za pozvání , velmi zajímavý a podnětný program.
Na cestu zpět jsme využili vlak a před ním ještě dopravní prostředek, který dětem udělal radost. Přes Vltavu jsme jeli přívozem.
Bylo to příjemné dopoledne.
