Kdo si myslel, že hlavní vlastností želv je, že jsou pomalé, ten se mýlil.
Dnes jsme se od pana Zdeňka Ponáhlého, chovatele plazů a akvaristy, dozvěděli, že želvy jsou především urputné. Než by překážku obešly, raději na ní vylezou, ač je to mnohdy obtížné a nevědí, co je na vrcholu a za vrcholem čeká.
Na dnešek jsme se velmi těšili. Dnes za námi přišel chovatel pan Zdeněk Ponáhlý a nepřišel sám. Tedy přišel, ale přinesl nám ukázat své „mazlíčky“ – plazy.
Dozvěděli jsme se, jak se stalo, že se jako kluk zamiloval do plazů. Na počátku byli hadi. Přinesl několik knížek, které si děti mohly prohlédnout.
Nás všechny však moc zajímalo, co je ukryto v bednách, které přinesl.
O všech zvířatech, která přinesl jsme si povídali. Povídali jsme si kde žijí, čím se živí, jak se rozmnožují, přímo na jejich tělech jsme viděli, jaké části a zvláštnosti mají. Děti odpovídaly na otázky a kladly dotazy. Někteří předvedli, že tato skupina jim není cizí.
Jako první nám představil krásnou želvu pardálí, které říká Tequila a je jí 8let. Na první pohled nás upoutala kresba na krunýři. Prohlédli jsme si její zajímavý krunýř, šupiny na nohou a nechali jsme ji volně „běhat“ po třídě. Novinkou pro většinu z nás bylo, že samečkové želv mívají na spodní straně těla prohlubeň, aby dobře zapadli na krunýř samičky při páření.
Agama vousatá nás na nás vykoukla z další přepravky. Tento polopouští až pouštní ještěr má zajímavé kožovité výrůstky připomínající vousy. Na blůze paní učitelky vypadala jako brož. Děti zjistily, že její kůže je drsná a spíš než na mazlení, by byla na drbání.
Dalším plazem, se kterým jsme se seznámili byl varan stepní. Patří mezi menší druhy varanů. Mohli jsme porovnat odlišný tvar těla i pokryv. Jeho šupiny nejsou tak drsné a celkově tento ještěr působí více hadím dojmem, který umocňuje jeho dlouhý rozeklaný jazyk.
Největším zástupcem plazů, kterého nám pan Ponáhlý přinesl, byl leguán zelený. Ten prý již ráno nebyl z naplánované akce nadšený a dalo práci ho vyprostit z jeho domácího příbytku, odkud se mu nechtělo. Byl krásný. Jeho dlouhý ocas tvoří dvě třetiny jeho délky. Vypadal jak drak. Toho jsme nechali raději v rukou zkušeného chovatele.
Posledním živým plazím účastníkem našeho dnešního povídání byl plaz – had – krajta královská. Tato byla dlouhá cca 80cm. Mnozí couvli, mnozí se přiblížili. Nikoho jsme nenutili, aby byl v bližším kontaktu s hadem ani ještěry. Jestli si někdo myslí, že had je slizký, plete se. Šála by z ní jistě nebyla, jelikož patří mezi studenokrevné živočichy a je to škrtič, ale na dotek je hebká. Někteří odvážlivci si hada škrtiče vyzkoušeli na krku. Bohužel se nedostalo na všechny zájemce.
Jako zajímavost nám pan Ponáhlý přinesl ještě vysušeného samečka sklípkana. Prý po páření žijí jen rok. Měl barevně pruhované nohy a byl chlupatý.
A co želva Tequila? Ta se zabydlela u školních batůžků. Ulovili jsme ji a vrátili do bedničky.
A paní učitelka? Paní učitelka sahala na všechny přinesené plazy, jen leguána nebrala sama do rukou. Agama si u ní hověla a hřála se.
Bylo to zajímavé, jsme plni dojmů.
Moc děkujeme.
