V pošmourné pondělní ráno jsme se sešli v hojném počtu před školou. Obavy, že ne zrovna lákavé počasí mnohé od dnešní výpravy za poznáním odradí, se naštěstí nevyplnily. Vypadalo to, že ani vlaky nestojí při nás, náš měl zpoždění. Tím však smůla skončila a vše ostatní bylo fajn.
Při čekání na vlak jsme hledali a našli jsme nemálo pozitiv pro procházku Prahou za deštivého počasí. Nikdo nedostane úpal, vzduch nebude plný prachu, bude méně turistů, kteří by se nám pletli pod nohy a motali se do naší skupinky.
Na hlavním nádraží nás očekával náš průvodce pan Peprný, který nás prováděl v Národním divadle. Tentokrát pro nás přichystal zajímavou vycházku Prahou, konkrétně dvěma městy pražskými. Vážně. Naše cesta vedla Novým městě pražským a Starým městě pražským.
Prohlédli jsme si hlavní nádraží, jeho historickou část. Většinu dětí překvapilo, jak je krásná a zdobená. Procházíme k vlakům a hlavu zvedne málokdo. Děti přiřazovaly ke znakům města a hledaly symboly. Dozvěděli jsme se i proč mají železnice ve znaku okřídlené kolo. Shlédli jsme dolů na zvláštní památníček, který je tu na památku dětí, které odjeli do bezpečí v období druhé světové války.
V parčíku před nádražím jsme si povídali o nádražích i dřívější dopravě v Praze. Děti v parčíku viděly i zajímavé stromy: katalpu, platan a pavlovnii, která zrovna krásně modře kvetla. U Wilsonova památníku jsme zabrousili do oblasti prezidentů – amerických i těch českých.
Od nádraží jsme přešli k právě opravované synagoze. Zde se děti dozvěděly něco o židovství a křesťanství. Později u kostela sv. Jindřicha a Kunhuty měly možnost srovnat kostel a synagogu. Od Jindřišské věže jsme pokračovali pasáží kolem Národní banky na pěší zónu Na příkopech. V pasáži jsme se pokochali obrazy, které zde vystavují prodejní galerie.
A to už jsme se vynořili v blízkosti Obecního domu, již druhé dnešní nádherné secesní stavby. Děti se zde dozvěděly o tomto slohu, jehož malířským představitelem je Alfonz Mucha. Zde jsme překročily „hradby“, opustili Nové město pražské a dostali jsme se do Starého města pražského. Připomněli jsme si císaře, kteří si Prahu zvolili za sídelní město. Prošli jsme Prašnou branou. Na bráně děti pátraly po dalších českých panovnících – objevily Jagellonce i Jiříka z Poděbrad.
Zamířili jsme k budově, která je krásnou ukázkou kubistické stavby. Kubizmus jsme si ukázali na budově U Černé Matka Boží a připomněli jsme si geometrii.
Kolem krámků jsme zamířili na Staroměstské náměstí a jelikož se blížila celá, stihli jsme se podívat na orloj „v akci“. Po prohlídce Domu u minuty, na němž děti viděly zdobení sgrafity, jsme se vydali zas trochu hlouběji do historie. U Domu U Kamenného zvonu jsme zavzpomínali na Karla IV., který se zde narodil jako Václav, syn Elišky Přemyslovny, povídali jsme si o Janu Husovi a jeho následovnících, postáli jsme na poledníku. Smutné bylo povídání o 27 českých pánech, kteří zde byli připraveni o život. Odtud jsme se již vydali na zpáteční pěší cestu na nádraží.
Během našeho dnešního putování s panem Peprným jsme prošli mnoho století a seznámili se s několika stavebními slohy.
Výpravu jsme zakončili tam, kde začala – na hlavním nádraží.
Pan průvodce velmi pěkně povídal, bylo to zajímavé. Děti krásně reagovaly a předvedly, kolik toho vědí a znají.
A že pršelo? No a co.
Pod deštníky jsme vypadali jak skupinka houbiček, jak také jinak, když děti mají paní učitelku s houbovým příjmením.
Výprava byla super.
Děkuji panu Peprnému za zajímavé průvodcování
