V našem oddělení panovala v předchozích týdnech cestovatelská nálada. Necestovali jsme nijak daleko, vlastně jsme ani neopustili naši družinu. Cestovali jsme převážně prstem po mapě. A kde jinde než po naší vlasti. Naše země totiž slavila v minulém roce své 100. narozeniny a tak jsme se rozhodli ji pořádně poznat. A jelikož má 14 krajů, objevovali jsme po čtrnáct týdnů jednotlivé regiony. Každý týden jsme si papírovým vláčkem popojeli do dalšího kraje a četli si pověsti spojené s nějakou pamětihodností z okolí. Vyráběli jsme a soutěžili, abychom se dobře bavili a třeba se i něco dozvěděli. První zastávka našeho vlaku byla pochopitelně v našem hlavním městě v Praze. Povídali jsme si o Pražských pověstech a tak jako mistr Hanuš jsme si vyrobili vlastní Orloj.
Druhý vagónek nás zavezl do našeho regionu- do Středočeského kraje. Povídali jsme si o Karlštejně, který byl postaven jako pokladnice pro korunovační klenoty, četli jsme si i o blízkém Českém Krasu a samozřejmě o Brdech a Fabiánovi- duchu brdských lesů. Toho jsme si také vyrobili.
Naše cesta nás dále vedla na Jih Čech. Hráli jsme si na rybičky, povídali jsme si o Jakubu Krčínovi, který nám po sobě zanechal mnoho rybníků. Také jsme zavítali naopak na sever do Libereckého kraje, jehož dominantu – Ještěd jsme si zvěčnili na obrázcích.
Další vláček k nám přijel i ze zasněženého Královehradeckého kraje. Tedy z oblasti Krkonoš a Orlických hor. Nemohli jsme jinak než si pořádně zalyžovat. Ochránce našich hor jsme také ztvárnili podle své fantazie na obrázcích. Když k nám navíc přišla i Ponikelská bába kořenářka, naučili jsme se dle vůně poznat některá základní koření.
Pokračovali jsme v cestě a zajeli jsme si i do Ústeckého kraje. Zde jsme s voraři na Labi zkoušeli uzlovat a vyrobili jsme si i makety malých vorů.
Na další zastávce jsme se ocitli v kraji Karlovarském. Tedy v lázeňské oblasti naší země. Podle pověstí za zdejší prameny mohou trpaslíci ze severu. My jsme si ovšem pro vodu museli dojít při překážkové dráze sami, a že to stálo za to. Ochutnali jsme pak za odměnu lázeňské oplatky a zapíjeli je pravou minerální vodou. Neopomněli jsme si navrhnout také vlastní porcelánové – cibulákové koflíky. Zastavili jsme se také na skok u sopek v přírodní rezervaci SOOS a vyzkoušeli malý soptící pokus se sodou a octem.
V Plzeňském kraji jsme si četli hodně z plzeňských pověstí. Zejména ta o Radoušovi nás inspirovala ke stavbám hradů. S autíčky ze škodových závodů jsme si také zazávodili v zábavné „Fouk rallye“.
Vláček nečeká a vezl nás opět dál do dalšího kraje, tentokrát do Pardubického. V něm jsme si povídali o perníku a samozřejmě také o koníčcích a závodech Velké pardubické. Jeden takový závod jsme si uspořádali na novém sportovním oválu. Závodní koně nám nemohli chybět.
Při cestě po Vysočině jsme si na řece Sázavě zahráli na vodáky, a pak už jsme se vydali na Moravu objevovat lidové ornamenty. O něco východněji jsme se ocitli ve Zlínském kraji. Mimo návrhů botiček do Baťovy továrny jsme si také vyzkoušeli upéct tradiční vizovické pečivo.
V Olomouckém kraji jsme při návštěvě Petrových kamenů setkali s čarodějnicemi. Posléze jsme se vydali i do Velkých Losin, které jsou proslulé tradiční ruční papírnou. Pověděli jsme si tedy trochu o výrobě papíru, o recyklaci a nakonec jsme si také papír sami vyrobili.
Ani jsme nevěděli jak, ocitli jsme se na konci naší cesty v nejvýchodnějším Moravsko-slezském kraji. Jemu dominuje zejména hornictví, a tak jsme se s Kopřivnickými tatrovkami spustili do šachet, abychom složili nějaké uhlí.
Cestu jsme završili vyhodnocením a udílením medailí a odměn pro nejzcestovalejší vlastence. Každý pak také dostal placku s českým lvem a cestovní deníček, do kterého děti během putování získávaly nálepky erbů jednotlivých krajů. Vítěz získal také plyšového lva. S dětmi jsme si naše cestování užili, a v nadcházejícím létě se myslím, všichni rádi do některých koutů naší země podívají i ve skutečnosti.
Olga Brožová
vychovatelka